Level E

13 epizod, rok vydání 2011




Země je plná hnusnejch šmejdů z vesmíru. No, tentokrát vlastně ne tak úplně. Na tyhle šmejdy z vesmíru se dá celkem zálibně koukat, protože jsou to pořádní bišové. Středoškolák Yukitaka je takový typický... ehm, sportovec (chápete, ne?) a jednoho z nich najde ve svém novém bytě. Vyšinutý blonďatý squatter o sobě tvrdí, že je mimozemšťan, který tu omylem ztroskotal, a záhy o tom vzpouzejícího se Yukitaku i přesvědčí. A jak už to tak bývá, po blonďákovi někdo jde, do hry vstoupí dalších pár aspektů, celé se to pěkně zamotá a nakonec všechno dopadne úplně jinak, než to původně vypadalo. Výsledek? Omg, sranda!!!





Studio Pierrot servíruje fanouškům na obrazovky seriál, za jehož předlohu je zodpovědný Yoshihiro Togashi (to je ten pán, který, jak jsem byla taktně poučena, dal světu Yu Yu Hakusho a Hunter X Hunter třeba :). Dřív jsem neměla s jeho tvorbou čest, ale Level E je docela síla. Místo jednotného příběhu se skládá z několika jednotlivých arců, které popisují emzácké eskapády, a brzy je jasné, že si neklade vyšší ambice, než člověka zavraždit smíchem (nebo posílit... je to slušnej záběr na břišní svalstvo). Nic jiného než komedii nečekejte – druhý arc sice dává znát, že kdyby se autorovi chtělo, bez mrknutí oka by z toho mohl udělat drama temné a krvavé jako duše yaoistky sympatizující se Satanem, ale jemu se nechce. Takže komedie. A co hůř, vtipná a inteligentní (čestně, bez ironie). To už je skoro sci-fi, co?

Mrzce přiznávám, že občas mi u některého arcu unikaly drobnosti, protože chvílema se tam chrlí dost jmen, ale... hlavně jsem se kvůli slintání nad postavama moc nezatěžovala čtením titulků. Hlavní šmejd z vesmíru, blonďatý Princ, je vážně šmejd, ale sladkej. Původně jsem kvůli jeho zjevu celý Level E mylně považovala za minimálně shounen-ai, ale říkám na rovinu, že není (i když Princ podle mě stoprocentně vyznává rovnost příležitostí a Yukitaka ho chytá pod krkem a mrská s ním o zeď dost často, hladina smexy jiskření se rovná nule. Ani slashovací tužby mě nepřepadaly, i když by se určitě dalo.) (Závorka č. 2: nechtěla jsem se obtěžovat sledováním, když jsem zjistila, že to není teplý, ale teď děkuju okolnostem, že jsem se nechala zviklat.) I Yukitaka je vtipnej, takovým tím tupáckým... ehm, sportovcovským způsobem. Hrdinka je cute a v celé sérii se vyskytuje dohromady tak deset minut, což pohodově stačí. Největší borec, který ve mně vždycky vyvolal obzvláště silný záchvat fangirlismu, je kapitán Kraft (plus jeho patolízalové), senzačně labilní Princův bodyguard, bish jak noha, plný pytle krísma, boží broučí ofina, boží oblek, boží hlášky a boží hysterické záchvaty. Když už kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli němu jedinému se na Level E vyplatí koukat. A kvůli němu škoda, že to má jenom třináct epizod.



Co dodat - z ehmrecenze je určo jasné, že Level E mě nadchnul. Je to chytlavá věcička na dva dny, protože se od toho nedá odtrhnout. Humor, bišíci, bezva animace a fajn opening; ending jsem sice neviděla ani jednou, ale Princ na začátku řekne takovým smexy hlasem „Are you ready?“, že z toho každé otakyni vyrazí pára z uší. Fakt :). V anime už jsem hodně vybíravá, ale tohle stojí za to. Akorát si to, snažně vás prosím, nespleťte s Levelem C. Zní to skoro jako to samý, ale není.


0 komentářů:

Okomentovat