Inkarceron




Můžeme se jen domýšlet, co přesně se kdysi stalo. Ale muselo to být strašné. Tak strašné, že lidem přišlo lepší zmrzit pokrok a vrátit se do minulosti. Posledním velkým vypětím moderní techniky byl projekt Inkarceron, vězení, kam odešli všichni, kteří mohli novou společnost ohrozit. Odkud po zapečetění nevede cesta dovnitř ani ven. Měl to být ráj... jenže Inkarceron měl vlastní vůli a dostal lepší nápad.

V Pekle je přece mnohem větší sranda.

Finn v tom Pekle žije už tři roky, ale na rozdíl od ostatních má dojem, že se sem dostal zvenčí – nepamatuje si totiž nic z předchozího života. A pokud se vážně dostal dovnitř dodatečně, tak to půjde i opačně, ne? Inkarceronem se šeptá pověst o muži – spíš fantómovi, který to prý dokázal.


Claudia žije v jiném pekle. Žije venku, je to šlechtična sešněrovaná přísnou etiketou a brzy se bude vdávat za nezvedeného korunního prince, který by tu korunu potřeboval spíš omlátit o hubu. Odstěhuje se do paláce a až moc dobře si uvědomuje, že pokud tam chce přežít, bude muset nasypat jed do pití pěkné řádce lidí.

Vězení jako vězení.

A pak se stane, že Claudia s Finnem najdou způsob, jak se dorozumívat. Ona chce dovnitř, on chce ven. Jenže k tomu je potřeba najít cestu, která neexistuje, a moc času nezbývá ani na jedné straně.



O Inkarceronu se dá říct... no, svým způsobem je to úchvatná kniha. A to hlavně oběma světy (není to ani tak fantasy – spíš historická scifi). Inkarceron sám o sobě je úžasné stvoření (těžko tomu říkat „věc“). Autorka sází spíš na atmosféru než na přesné popisy, jak se co má vysvětluje strohými narážkami a čtenář tak může popustit uzdu své fantazii. Vnitřek Inkarceronu na vás působí dojmem, že kdo tam nemá lepru a meje se jednou za půl roku, je bůh. Pokud jste četli Městské války, určitě si pamatujete na pražskou kanalizaci. Žumpa, mrzáci a prašiví otroci. Inkarceron, ráj.

I život venku má svá úskalí. Nedodržování Protokolu (pravidel o věrnosti době) se krutě trestá, a přesto se mnozí ani v „osmnáctém století“ nevzdávají hi-tech vymožeností, což takhle v recenzi možná zní divně, ale v knize to funguje opravdu skvěle. Valcha versus automatická pračka, naškrobené spodničky versus teplákovka, skenery, skryté kamery a povozy tažené koňmi = mňamka.



Co mě moc nenadchlo, jsou hrdinové. Jsou docela sympatičtí a chovají se přesně tak, jak vyžaduje prostředí a situace. Zvláště Claudia je na pubertální hrdinku dost netypická a tak dobře si uvědomuje, že se musí chovat jako upjatá Dáma beze smyslu pro humor... no, na můj vkus se do té role vžívá až moc dobře. Je to slečna typu Sabriel (jakože Nixovo Staré království žeru, ale až od druhého dílu) – chytrá, schopná, uvědomělá, rozumná a studená jako psí čumák. U Finna si zase nepamatuju jediný výraznější charakterový rys. Milé je, že to není neohrožený hrdina a dává najevo i zmatek a nejistotu, jinak je to spíš typ, co dovoluje schopnějším vedlejším postavám, aby s ním vláčely. (Prubíř č. 2?) V jeho situaci se tomu není co divit, na druhou stranu to působí, že si autorka postavy přesně nalinkovala a pak jim nedovolila sebemenší vyklouznutí z předepsané role.



Samotný příběh je pak z Finnovy strany klasické putovní dobrodružstí o hledání východu/grálu/whatever, z Claudiiny strany se do všeho vkrádají intriky a naznačuje se, že nic není, jak to vypadá. Akce je tu dost a člověk se nenudí, třebaže tu a tam se dočkáme nějaké Zázračné záchrany na poslední chvíly, ale nevadí to. Autorka si nechává v rukávě dost překvápek. Vytasí je všechny až před koncem, takže vzbudí v čtenáři zájem přečíst si druhý díl, ale přitom není zlá a nekončí knihu cliffhangerem... ne moc velkým. Něco možná uhodnete po první kapitole, ale z toho se big deal nedělá, rozuzlení v závěru je mnohem zajímavější a překvapivější.



Inkarceron celkově: Propracovaná, originální a zajímavá kniha, spousta akce, dobrodružství, intrik, krkolomných kousků, tisíc slonů (tentokrát bez ironie :). Moc dobře se to čte a tu cenu Dětská kniha roku časopisu Times to nedostalo proto, že by si lidi v Timesech házeli šipkama do seznamu. S postavami to mohlo být lepší, ale vlastně mi to ani nevadilo, protože jsem se kochala spíš prostředím. A mezi přicmrndávači si svého oblíbence určitě najdete.


Jo, a taky se bude točit film. Finna má hrát vlkodlačí valcha Taylor Lautner a Claudii Hermiona. Zatím to nehodlám ftipně komentíkovat, ale rozhodně to chci vidět.



Tralala

Staré jak svět, ale stejně mě vždycky dostane :D.


Level E

13 epizod, rok vydání 2011




Země je plná hnusnejch šmejdů z vesmíru. No, tentokrát vlastně ne tak úplně. Na tyhle šmejdy z vesmíru se dá celkem zálibně koukat, protože jsou to pořádní bišové. Středoškolák Yukitaka je takový typický... ehm, sportovec (chápete, ne?) a jednoho z nich najde ve svém novém bytě. Vyšinutý blonďatý squatter o sobě tvrdí, že je mimozemšťan, který tu omylem ztroskotal, a záhy o tom vzpouzejícího se Yukitaku i přesvědčí. A jak už to tak bývá, po blonďákovi někdo jde, do hry vstoupí dalších pár aspektů, celé se to pěkně zamotá a nakonec všechno dopadne úplně jinak, než to původně vypadalo. Výsledek? Omg, sranda!!!





Studio Pierrot servíruje fanouškům na obrazovky seriál, za jehož předlohu je zodpovědný Yoshihiro Togashi (to je ten pán, který, jak jsem byla taktně poučena, dal světu Yu Yu Hakusho a Hunter X Hunter třeba :). Dřív jsem neměla s jeho tvorbou čest, ale Level E je docela síla. Místo jednotného příběhu se skládá z několika jednotlivých arců, které popisují emzácké eskapády, a brzy je jasné, že si neklade vyšší ambice, než člověka zavraždit smíchem (nebo posílit... je to slušnej záběr na břišní svalstvo). Nic jiného než komedii nečekejte – druhý arc sice dává znát, že kdyby se autorovi chtělo, bez mrknutí oka by z toho mohl udělat drama temné a krvavé jako duše yaoistky sympatizující se Satanem, ale jemu se nechce. Takže komedie. A co hůř, vtipná a inteligentní (čestně, bez ironie). To už je skoro sci-fi, co?

Mrzce přiznávám, že občas mi u některého arcu unikaly drobnosti, protože chvílema se tam chrlí dost jmen, ale... hlavně jsem se kvůli slintání nad postavama moc nezatěžovala čtením titulků. Hlavní šmejd z vesmíru, blonďatý Princ, je vážně šmejd, ale sladkej. Původně jsem kvůli jeho zjevu celý Level E mylně považovala za minimálně shounen-ai, ale říkám na rovinu, že není (i když Princ podle mě stoprocentně vyznává rovnost příležitostí a Yukitaka ho chytá pod krkem a mrská s ním o zeď dost často, hladina smexy jiskření se rovná nule. Ani slashovací tužby mě nepřepadaly, i když by se určitě dalo.) (Závorka č. 2: nechtěla jsem se obtěžovat sledováním, když jsem zjistila, že to není teplý, ale teď děkuju okolnostem, že jsem se nechala zviklat.) I Yukitaka je vtipnej, takovým tím tupáckým... ehm, sportovcovským způsobem. Hrdinka je cute a v celé sérii se vyskytuje dohromady tak deset minut, což pohodově stačí. Největší borec, který ve mně vždycky vyvolal obzvláště silný záchvat fangirlismu, je kapitán Kraft (plus jeho patolízalové), senzačně labilní Princův bodyguard, bish jak noha, plný pytle krísma, boží broučí ofina, boží oblek, boží hlášky a boží hysterické záchvaty. Když už kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli němu jedinému se na Level E vyplatí koukat. A kvůli němu škoda, že to má jenom třináct epizod.



Co dodat - z ehmrecenze je určo jasné, že Level E mě nadchnul. Je to chytlavá věcička na dva dny, protože se od toho nedá odtrhnout. Humor, bišíci, bezva animace a fajn opening; ending jsem sice neviděla ani jednou, ale Princ na začátku řekne takovým smexy hlasem „Are you ready?“, že z toho každé otakyni vyrazí pára z uší. Fakt :). V anime už jsem hodně vybíravá, ale tohle stojí za to. Akorát si to, snažně vás prosím, nespleťte s Levelem C. Zní to skoro jako to samý, ale není.


Flint/Wood obsession

Nightie mě poslední dobou kazí HP povídkama. Tenhle fandom jsem vždycky baštila jen tak průměrně. Ale jeden pairing (i když jsem přečetla jenom jednu povídku; ono jich v češtině snad ani víc neexistuje) mi na rozdíl od ostatních utkvěl v palici. Co k tomu dodat?

Oliver Wood a Marcus Flint jsou prostě boží!


Tihle dva jsou si prostě souzení. Love/hate (kyáááá) jak má být, nejčistší esence. Nu, dokončila jsem prohlídku deviantartu, a teď plánuju nájezd na fanfiction.net. Co vy a Flint s Woodem? Nemáte náhodou nějaké tipy? :3



Pé es: tak ta povídka je tady. K ději toho asi moc neřeknu (tři písmena, přičemž to první je "p" a to poslední taky. Prostřední je dvojité v.), ale Flint tam předvede nejukázkovější hod o zeď ever :3. Jo a tahle sice nepatří k opěvovanému pairingu, ale je taky čupr :D.



Pé pé es: tak ještě jeden flintovsko-woodovský slash, který vzniknul teprve včera (s pýchou se chlubím, že tak trochu i na moje nářky, jak je Flinta s Woodem málo, chi chi) a jeho autorkou je Sorel. Povídka zde :3. Je to takovej fluff, že rozkošnější by to snad už ani nešlo :D. Díky!! <3







Polishing by ~VivienKa on deviantART



Tahle slečna jich má celou řádku, doporučuju projet galerku.




Kiss me you Idiot by ~Yuki-Almasy on deviantART





Best Game Strategy Ever by ~Yuki-Almasy on deviantART



Nádechvýdechnádechvýdech



Hate x Love 2 by ~Yuki-Almasy on deviantART





Jak říkám. Kápové jsou prostě ňuf <3



MarcusXOliver req by ~Komapsunida on deviantART

Threads of time - přebaly

V rámci propagace a tak... A taky ten art je boží, takže si nemůžu pomoct. ^^