Je rok 1914, ale ne úplně takový, jak ho známe my. Střední Evropu brázdí mechaniční obři, kovoví koně, zepelíny a kráčecí bitevní lodě mnohokrát větší než dům. Nad Británií a Francií zase létají velrybí vzducholodě, místo horkovzdušných balónů obrovské medůzy a v moři se prohánějí bojoví krakeni. Svět se dělí na industriály a darwinisty. A schyluje se k válce, jediné, co chybí, je záminka.
Kolo se roztočí v okamžiku, kdy je v Sarajevu spáchán atentát na arcivévodu Ferdinanda a jeho manželku. Svět se noří do války, jenže ve hře zůstala ještě jedna karta. Arcivévoda měl syna Aleka, který je teď komusi trnem v oku. Alek, který vůbec nic nechápe, se musí chtě nechtě (rozhodně nechtě) dát s hrstkou věrných na útěk, zatímco v patách mu jdou snad všechny kráčecí válečné stroje z celého Německa.
V Británii je mezitím taky živo – Deryn Sharpová (v patřičném přestrojení za chlapce) se hodlá nechat naverbovat ke vzdušným silám, ovšem u praktické přijímací zkoušky se vlivem přírodních sil pokazí, co může. Ne, že by si Deryn stěžovala – má štěstí v neštěstí a náhodou se dostane na palubu Leviatana, monstrózní létající velryby, kde jsou šílená dobrodružství na denním programu aspoň třikrát.
Scotta Westerfelda beru jako záruku, co se týče literatury pro mládež. V Česku mu už vyšly první dva díly série Oškliví, a to je, pokud nekoukáte na obálku dvojky, taky výborná záležitost. U Leviatana je tomu nejinak. Alternative universe má prostě svoje kouzlo a navíc se jedná o steampunk (a biopunk) tak půvabný, že cvakání ozubených koleček slyšíte i při otáčení stránek – a že se otáčejí pekelně rychle.
Leviatan je totiž taková zatracená nedobrovolná jednorázovka. Rozhodně po něm nedoporučuju sahat, pokud si chcete před spaním jenom tak hodinku číst. Nebudete to číst hodinku. Budete to muset dočíst i za cenu probdělé noci, Leviatan se fakt nedá odložit. A jelikož je to snadné čtení pro mládež, tak to přečtení na jeden zátah ani nebolí. Druhý díl, Behemot, vyjde tuším někdy v prosinci, kvůli čemuž bych se na jednu stranu ukousala, ale na druhou, mít ho v ruce zároveň s Leviatanem, nešlo by to jinak než ho za tu noc přečíst taky a to už by mi vážně vytekly únavou oči.
Kromě toho, že Scott Westerfeld přesně ví, jak do příběhu rozmístit akci a napětí, aby lidi nemohli odejít, má i boží fantazii. (On a Garth Nix jsou moji hrdinové.) Leviatan je přeplněný tvory i stroji, ze kterých by každý fanda steampunku/biopunku dosáhl fangasmu dvakrát za stránku.
Postavy jsou sympatické, v druhé půlce se hraje na kontrast mezi dokonale vychovaným a mírně nabubřelým (a v jádru něžnějším) Alekem a Deryn, která se naopak musí chovat dostatečně kick-ass na to, aby zapadla mezi mladé vojáky (a to jsou občas čuňata). (Mimochodem, slečny, Alek je tmavovlasý, zelenooký hezoun a není už pod zákonem... Mu ha ha.) Na ty dva se v druhém díle děsně těším. (Doufám, že budou nějaké a la sh-ai techtle mechtle.)
Leviatan má všechno, co na literatuře pro mládež zbožňuju. Je vtipný, nápaditý, napínavý, dobrodružný a nemusí se u něho myslet. Nehledě na to, že steampunk není v módě jen tak pro nic – tenhle žánr má hodně co do sebe a spojení starého světa s novými technologiemi učaruje snad každému. Knihu navíc doprovázejí ilustrace Keitha Thompsona, které jí ještě víc přidávají na awesomnosti.
V knížkách typu Leviatana bych se urochnila k smrti jako prase v žitě. Asi jsem fakt ještě děcko. Takže co vy? Máte volné odpoledne?
Leviatan vychází 8. 3. 2011.
0 komentářů:
Okomentovat