Twisted fairytales

Některé dívky nikdy nebudou krásné, bohužel. Tsukimi se už s tím tak nějak smířila a po přestěhování se do Tokia si našla svoje – bandu podobně založených asociálních otakyň, které mají jinačí zájmy než módu a šminky a všechny k světu vypadající osoby považují za úhlavní nepřátele. Jejich dům je pro jakoukoliv krásku nebo nedejbože chlapa Karlštejn, ovšem jen do chvíle, než přichází osoba, které jsou všechna jejich pravidla srdečně u prdele. Slečna Kuranosuke představuje všechno, co sesterstvo otakyň z duše nenávidí: je krásná, sebevědomá, pohádkově bohatá, nosí božské hadry a hlavně, jak Tsukimi brzy uvidí detailněji, než by jí bylo po chuti, je chlap. Pan Transka ale na nějaké více či méně agresivní náznaky, že není v domě vítán, nereaguje a u nových kamarádek oxiduje den co den. A co se nestane – dámy se pod jeho vlivem začnou měnit.





Krutá pravda vychází najevo aneb demaskování otakyň v plné parádě – témátko, které by možná lákalo k psychoušským analýzám strašného sociálního problému, jaký otaku představují, ale Kuragehime je naštěstí jenom situační komedie. A to výborná. A to nejen díky střetům sesterstva s okolním světem, záhy se totiž přidávají další postavy: hlavně Kuranosukeho starší bratr Shuu, high class kravaťák trpící fobií z žen a házející neuvěřitelně roztomilé blushe (a totálně můj typ <3), dále sebevědomá kariéristka, zvyklá dosáhnout svého pomocí vlastního těla nebo Shuův kámoš z dětství, jeho řidič, který vám vysype kdejaké tajemství, jen abyste se nedotkli jeho naleštěného mercedesu. Prostě všichni máme svoje úchylko, že? Postavy jsou prostě perfektní, sympatické a dokážou oživit i tak provařenou záležitost, jako je milostný trojúhelník – jednak si nejste jistí, komu fandit (protože oba kandidáti mají HODNĚ co do sebe), jednak je to tak napínavé a sladké, že se čekání na nový díl stával utrpením; teď už ne, protože seriál nedávno dovycházel, ale já osobně chytala absťák už pět minut po dokoukání dílu a to je stav, který jsem u anime už téměř zapomněla.



Animace je pěkná, hlavně je fajn oddych vidět po čase dámy, vedle kterých nemáte chuť lozit kanálama, a když už se tam nějaká krasavice vyskytne, stejně se bere se slušnou nadsázkou. Skvělé jsou výrazy postav (chibíky jsem snad ani nezahlédla, bohudíky), jejich gagy spolehlivě rozesmějí vždycky. Hudby si v průběhu moc nevšimnete, zato opening je parádní, nejen hudebně, ale hlavně obrazově – schválně si zkuste spočítat všechny ty popkulturní odkazy. Ending jsem pro změnu nekoukala vůbec, není sice špatný, ale víckrát jsem ho vidět nemusela.



Jedinou výraznější vadou na Kuragehime je ta, že anime klasicky natočili podle dosud vycházející mangy, takže konec vlastně není konec, závěr nic neřeší, vyznívá do ztracena a trošku ubírá na vážnosti předchozímu lopocení postav. No, ale to se u nedokončené mangy dalo čekat (a hlavně jsme viděli horší násilné konce, Kuragehime je vedle třeba Claymore nebo Pandora Hearts jako nebe a dudy), takže další možnosti jsou buďto počkat, až manga předhoní anime (anime má zatím náskok, protože mangu začali překládat ve stejnou dobu, kdy začalo vycházet) a pak číst ji, nebo se modlit k japonským vydavatelským bohům o druhou řadu. Uvidíme.


Kuragehime je jedenáctidílná milá a nevtíravá zábava, nad kterou sice můžete hluboce přemýšlet (jo, je to fakt mocinky smutné, sedět ve třiceti doma, nepracovat a hrát si s doplňte-si-sami), ale spíš nemusíte, protože nač se zatěžovat u komedie? Navíc je to srandička sice švihlá, ale pořád inteligentní a na úrovni, takže si při sledování nemusíte sami před sebou připadat jako negramotná polovopice. Paráda! Takových anime jen houšť a větší kapky. Jo a ti borci – dámy, nad nima nelze neslintat.


P.S: Klasický orientační dotaz na závěr si neodpustím: Team Kuranosuke nebo Team Shuu?