Beastly

Vystavil chidori

Přeskočilo mi? Muselo. Jinak vážně nevím, proč se poslední dobou utápím v červené knihovně (možná bych tomu měla založit samostatnou kategorii); psycholog by mi to asi vysvětlil hned. Nebo je na vině škola: když vás čtyři roky dennodenně přesvědčují, že všechno, co je trochu zábavné, pochopitelné a nezabývá se hlubokými otázkami etickými, společenskými a náboženskými, je zavrženíhodný brak vyhrabaný z nejnižšího hnojiště, stane se z vás buďto intoušský snob nebo pravý opak (<= já). Výmluv se najde dost. Hlavně jsou ale některé ty zamilované dívčí románky hrozně pjékné. (Jo, a navíc Kráska a zvíře je příběh, který funguje vždycky.)

Kyle je v prvé řadě příšerná děvka. Tvář andělská, oči blankytné, zuby vybělené, vlasy plavé, břicho patřičně vypracované (obecenstvo: ááách!), tatíček bohatý. S takovou výbavou je pak snadné šikanovat lidi, kteří mají chudáci nějaký hendikep, třeba beďara nebo nejezdí do školy limuzínou. Šikanovat je samozřejmě sranda a Kyle si nerad něco odpírá, a tak, když jednoho dne narazí na Kendru, podivínku, která má za to, že kypré tvary a mastné vlasy vyniknou nejlíp v kombinaci s goffik hadry, neodolá a nachystá si pro ni výtečný vtípek. Čímž si pěkně naivně naběhne na vlastní meč, protože z Kendry se vyklube čarodějnice a voila, promění krasoně v netvora. S tím, že pokud do dvou let nezíská polibek od pravé lásky, může se se svým krásným zevnějškem rozloučit natrvalo. Události naberou rychlý spád: jakmile se ukáže, že srst oholit nelze a na zvířecí drápy manikérka nestačí, vykutálený otec zamkne Kylea do zastrčeného domu jen se služkou a domácím učitelem, aby ho nikdo neviděl. To si pak zkuste najít pravou lásku, když nesmíte vystrčit čumák z domu a na Myspace mají profily jen desetileté holčičky, dámy v letech a pedofilové.

Ke knížce jsem se dostala proklikáváním trailerů na příští rok – on se totiž chystá film a hraje v něm Alex Pettyfer (obecenstvo: áááách!). Zpočátku jsem byla poměrně zděšená a nevím, co mě přinutilo to nedropnout – asi se mi nechtělo vstávat z postele. První třetina působí dost plytce, spíš jako filmová povídka než plnohodnotný román. Kyle leze na nervy, je to klasická roztleskávačka v mužském balení; je mi jasný, že je to účel a je důležité, aby mu záleželo jen na prachách a vzhledu, ale troufám si hádat, že i pubertální Američanky by to pochopily i bez toho, aby to autorka (hrdinovými ústy, myšlenkami a skrze vedlejší postavy) opakovala asi tak patnáckrát za odstavec. Povrchnost Kylea Kingsburyho se zmiňuje zhruba stejně často jako dokonalé, mramorové údy Edwarda Cullena a po pár stránkách už se to člověku mírně ekluje.

Jakmile se ale hrdina promění ve zvíře, je to stránku od stránky lepší. Ba co víc – je to dokonale kníkací. Ono je totiž nehorázně roztomilé, jak kvůli drápům neumí kultivovaně žrát, pěstuje kytky, čte knížky (i když nevím, co všichni vidí na té klasice a Janě Eyrové konkrétně), jakou má ze své vyvolené po jejím přichodu hrůzu větší, než ona z něj. Jasně, je to klišé a je to přeslazené až běda, ale... nějakým způsobem to brnká přesně na ty struny, o kterých každá tvrdá holka prohlašuje, že je nemá, ale to pěkně kecá.

Jedinou více propracovanou postavou je Kyle, ale ani ostatní nejsou špatní. Hlavní hrdinka Lindy nedostane moc prostoru, tím pádem ani šanci projevit se jako kravka. Slepý učitel Will je takový ten správňák s lehce ironickými hláškami, Lindin otec klasický záporňák, stejně jako Kyleův. Jsou to stereotypy, ale takové ty neškodné, ba až sympatické a do pohádek navíc stereotypy patří. Ještě malý dodatek ke Kyleovi, v knížce vypadá takhle a ve filmu takhle (a běhá tam bez trička, HELL YESSS!). Na místě hlavní hrdinky by byla moje reakce na konci v obou případech asi stejná.

Beastly je prostě sladké. Na konci možná až moc. Je to šílená slepičí polívka pro duši a moje tvrdé, racionální já by zřejmě chtělo počítač vykropit svěcenou vodou, ale moje pravé já jenom blaženě upískává a má v nose nacpané korky. Mor na mě, ale vždycky jsem se celý den těšila, až dokončím svoje povinnosti a budu se moc zahrabat do postele a valit si do hlavy celou tu romantiku. Počítám, že teď mi už ke štěstí chybí jen garsonka a šedesát koček. No, ale kvůli takovým věcem přece pohádky milujeme, ne? Opensource.

PS: Jo, ještě taková drobná nepříjemnost, po určitých celcích bývá příběh bůhvíproč přerušený náhledem do chatovací místnosti pro pohádkové bytosti, ale je to v pohodě, dá se to přeskakovat.

Něco, co nemůže chybět <3