Autorka: Kim Se-Young
Rok vydání: 2002
Délka: 9 volume
Žánr: fantasy, gender-bender, shonen-ai
Status: kompletní
Download: mangatraders.com
Princ Nicole má smůlu – jeho starší sestra se měla vdávat za prince sousedního království, jenže těsně před svatbou si to rozmyslela a vzala roha s podkoním. Jelikož ale jeho další dva bratři a král mají bujnou fantazii a sklony řešit problémy poněkud netradičně, Nicole vyfasuje ženské šaty a paruku a musí se za temného a drsného prince Jeda provdat místo sestry. A že se to nepozná? No, samozřejmě, že se to pozná. Jed to kupodivu bere vcelku s klidem, mnohem horší je reakce zbytku dvora. Ti sice netuší, že novopečená princezna není tak docela princezna, nicméně by mohla případným povitím dědice udělat tlustou čáru přes rozpočet dalším frakcím, které by se rády zmocnily trůnu. Jed má totiž také bratra a ten si cestičku k ovládnutí trůnu zastoupit nenechá. Palácové intriky for the win. Kdo říká, že ne?
Můžete prosím někdo mangakám a manhwakám vysvětlit, že poutavý název je půlka úspěchu? Boy princess je ještě v pohodě, narazit ale někde na alternativní název, Kiss me princess, asi se mi jen zapráší za patama. Byla by to škoda, protože Boy princess je opravdu hezká manhwa – rozhodně ale není pro každého.
Je to shonen-ai, ale shonen-ai na nejnižší úrovni: pár polibků a objímání, ale to stačí. (Je to pjékné.) Ústřední dvojice jsou sympaťáci; Jed navíc sexy jak noha a Nicole, který na první pohled vypadá, že neumí do pěti napočítat, překvapí coby uke s Charakterem. Z ostatních postav si také vybereme pár oblíbenců: princezna Reiny, bylinkář Shahi (který se tváří tragičtěji než můj pes), bývalá královna Kelly (o ní je tu jen drobný flashback, ale jedná se o jednu z nejlepších a nejdojemnějších kapitol celé manhwy) nebo princové June a Glewhin.
Zatím se vše zdá ideální. Kde je problém? Kresba. Kresba je požehnáním i prokletím téhle manhwy. Od prvního volume se výrazně zlepšuje (svůj podíl na tom má taky to, že první volume je otřesně oscanováno, další jsou na tom mnohem líp). Všichni nosí nádherné šaty (spousty, spousty látek, krajek, šperků a ozdob), všichni mají dokonalé vlasy (zvláště ženy mají všechny vlasy až na zem a pokaždé jiný účes a člověk by se nad těmi copánky, perlami a drahokamy uslintal) a v detailech jsou krásní, až to bere dech. A všichni vypadají stejně. Jediní, koho spolehlivě rozlišíte, jsou Jed a jeho sestra Reiny, protože mají černé vlasy. Ostatní jsou dlouhovlasí blonďáci a kolikrát je poznáte až ve chvíli, kdy je někdo jiný osloví jménem. V příběhu, kde se rozbíhá několik dějových linek a kde si pomalu musíte kreslit graf, abyste se vyznali, kdo s kým, kde a proč, který je dost složitý už sám o sobě, není moc dobré, když ty lidi navzájem ani nerozeznáte. Chce to pekelné soustředění a ne vždy to pomůže.
Navíc tu vystupuje strašně moc postav. Vynořují se odnikud a za chvíli jsou zase pryč, u mnoha z nich jsem vůbec nepoznala, jaký měly v ději význam. Výsledek tak působí celkem zmateně, lepší orientaci to rozhodně nepomáhá.
Navzdory tomu zmatku: Boy princess je pořád fajn manhwa. Středověkých gender-bender shonen-ai moc nenajdete, což je škoda (a ano – musíme se spokojit s tím, co máme). Přestože jsem při čtení tu a tam zuřila („A tohle je zas ku*va kdo?!?!“), finální pocit po dočtení je velmi dobrý. Boy princess je lehce úsměvný, hodně dojemný, napínavý a hlavně pjékný příběh. Tragédům: nějaký ten angst se taky najde. ^^ Takže pokud vám nevadí, že při čtení občas nevíte, která bije, s chutí do toho.
0 komentářů:
Okomentovat