Demon´s lexicon, fanarty

Vystavil chidori
Můj zlozvyk - přečtu knížku a jdu na dev. Pak tím zahlcuju blog. Navíc je to článek takřka zadarmo. Ale musím říct, že na Znamení démona jsou fanarty překvapivě... pjékné. A abych vás neznudila, přidám i pár ukázek. (Snadno z nich poznáte, kdo je moje oblíbená postava. Jo, Jamie ^^.) Slibuju, že příště zas o nějaké manze .).





Uvědomil si, že jelikož s ním Jamie chodí do třídy, nejspíš je stejně starý, ale Nick vždy vypadal a cítil se starší než ostatní děti ve škole. Jamie byl prcek s velkýma očima, předurčený k tomu, aby byl mazánek učitelů a fackovací panák pro své spolužáky. Nejspíš by ze sebe nedělal takový terč, kdyby do školy pořád nenosil levandulová trička a šperky.

"Takže," řekl Jamie, jenž zjevně podlehl dojmu, že je zde vítaný. "Vy dva žijete spolu?"

Trochu sebou trhl, když uviděl Nickův výraz, a posunul se na úolný kraj pohovky, takže už seděl prakticky na opěradle.

"Jo," opáčil Nick ledově. "Protože jsme bratři." (str. 24)


"Vzpomínáš na paní Gilmanovou, naši sousedku tři stěhování nazpět?" zeptal se Alan. "Vždycky tě při cvičení sledovala dalekohledem. Nikdy jsem ti to neřekl. Promiň."

Nick odložil s cinknutím kovu o kov meče na odkapávač.

"Proč ne?"

"No, Nicholasu, bylo jí přes šedesát. Myslel jsem, že by ti to mohlo trochu vadit." (str. 39)


U levého rohu baru byl mág. Kupoval si tam balení bramborových lupínků. Kdyby se nesnažil maskovat, Nick by si ho nevšiml. Tenhle muž na sebe seslal několik iluzí, aby vypadal starší a tmavší, pokud mohl Nick soudit, než byl ve skutečnosti. Příliš umělecky provedené vrásky a příliš černé vlasy praštily Nicka do očí. Mág byl jako olejová malba ve světě namalovaném pastelkami.

Nick zatnul svaly dřív, než si to uvědomil. Lov začal.

"K zemi," zašeptal.

"Já už jsem," ozval se Jamie z podlahy. (str. 131)



Její oči teď byly černé a vodnatěly, žluté vlasy měla zacuchané a páchla ještě hůř, než vypadala.

"Já nejsem moc zvyklej na chodící mrtvoly. Můžu křičet hrůzou?" ozval se Jamie.

Nick nespouštěl z mrtvoly oči. Ustoupil o několik kroků, aby si ji mohl dobře prohlédnout. Spíš se šourala, než šla, a ruce měla svěšené podél těla, i když ve tváři měla inteligenci a odhodlání. Byla opatrná, protože tělo už bylo dost zničené.
Tohle bude skoro příliš snadné.

Nick se usmál a čekal, pohrávaje si s jílcem meče. Žena hýbala nohama čirou silou vůle a postupovala vpřed. Její bezbarvé rty se také zkřivily v úsměvu.

Nick opět udělal několik kroků dopředu a pustil jednou rukou jílec, aby jí pokynul.

Vrhla se na něho a on ji vší silou sekl do krku. Zacukala sebou a Nick musel do krku seknout ještě jednou, než hlava spadla a odkutálela se tou honosnou, obrázky lemovanou chodbou. Mrtvola ještě uboze zašermovala rukama ve vzduchu ve snaze dostat se k Nickovi a pak strnula.

Nick se obrátil k Jamiemu, ještě než tělo dopadlo na podlahu. "Není těžký je zabít," řekl. "Většina lidí jen zpanikaří, když vidí mrtvýho."

"Zpanikaří, jo?" řekl Jamie ironicky. "To teda nevím proč." (str. 211)
Category: 0 komentářů

Znamení démona

Vystavil chidori

Anglie, současnost. V hlavních rolích odporní zlosynní mágové, krvežízniví démoni a dva bratři s podivnou minulostí. Kdo nemá chuť na moje zaujaté chroptění blahem a radši si přečte recenzi bez osobní intervence recenzenta, prosím: Fantasyplanet. Tuhle jsem uzpůsobila pro blog. Takže je to normální vejšplecht, na jaké jste ode mě zvyklí. ^^




Alan a Nick Ryvesovi se protloukají s permanentně sbalenými kufry a bláznivou matkou na hrbu, jejich život je plný nočního stěhování, neustálého ohlížení se a skrývání – jediným cílem je vyhýbat se mágům, k nimž máti kdysi patřila a již by podle všeho rádi dostali zpátky. Je to pěkný opruz, když ani pořádně nevíte proč. V poslední době však dorážejí čím dál dotěrněji a zřejmě se k něčemu schyluje. Tehdy se na scéně objevuje Mae a její bratr Jamie, kterého označili démoni, a to znamená, že ho co nevidět sežerou. Mae se doslechne, že Ryvesovi o těhle záležitostech něco věcí a mohli by pomoct. Přestože se bratři samou ochotou nepřetrhnou, Alan se nechá ukecat aspoň k drobné pomoci. A pak hoplá a už jsou v té kaši všichni až po uši a zdá se, že někdo si celou situaci moc dobře naplánoval. Otázkou zůstává, kdo.



Znamení démona je nová městská fantasy, prvotina irské autorky Sarah Rees Brennanové. Před prvotinami aby se měl člověk, zvlášť v dnešní době, mít na pozoru. Tenhle titul mezi ně naštěstí nepatří. Prvních pár stránek vypadá divně; bohužel právě tyhle stránky má vydavatel na webu jako ukázku a já se zděsila, že to budu muset číst a co hůř, recenzovat. Neslaný nemastný text, dialogy jak pojď na mě zboku, hrdinové volové. A co se nestalo, po pár hodinách jsem knížku odkládala přečtenou s velice spokojeným úsměvem, protože nabrala úplně jiné obrátky, než se zprvu zdálo. Ze Znamení démona se překvapivě vyklubala sice jednoduchá, ale velmi čtivá a příjemná knížka.



Protagonisté se ukážou být ohromnými sympaťáky. Nick, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, je sice typ pochmurného prosťáčka se svalem místo mozku, a já takové sebestředné tupce obvykle nesnáším, ale tenhle má i smysl pro humor a sebeironii; u jeho slovních přestřelek se zjemnělým teplouškem Jamiem se člověk s chutí zasměje. Pak je tam Alan – křehký mladík, sentimentální citlivka, co má vždycky všechno promyšlené dva kroky dopředu, nic nedělá jen tak bezdůvodně a jen tak něčeho se neštítí. Navíc mám pro motiv bratrů slabost, čím víc na sobě lpí, tím líp. (Samozřejmě žádnej incest.) V tomhle Znamení démona hodně připomíná V temnotě, dokonce bych řekla, že tady jsou sourozenecké vztahy zpracovány ještě dojemněji. Zvlášť potom, co se stane na konci. Jamie je prostě slaďouš a i Mae coby ženská hrdinka se dá. Hlavní záporák naopak nic moc, ale to se dá přežít. Kromě toho je knížka velice gay friendly, čemuž se nelze divit, protože autorka vzešla z harrypotterovského slashového fandomu. V románu se sice objeví jen pár jemných narážek, ale je to tak akorát – holky kvíkají a klukům to nevadí.



Při čtení si vzpomenete ještě na jeden titul: koncepce magie je stejná jako v Bartiameově trilogii. Mágové (když odhlédneme od faktu, že jsou všichni vrahounská hovada) žádnou vlastní moc prakticky nemají, své čachry konají prostřednictvím démonů vyvolaných z jiné dimenze. Ono to ale nevadí, ono to člověka spíš utvrdí v důvěře, že v Anglii (a Londýně) to tak vážně funguje, no musí, když se o tom píše, né? ^_^



Kromě postav a odlehčujícího humoru má knížka ještě minimálně dvě pluska: Prvním je příběh, který je v konečné fázi dost jednoduchý, ale opravdu po první kapitole neodhadnete, o co tam jde a jak to dopadne. Vždycky se můžete těšit na nějaký zvrat nebo odhalení. A druhé je, že autorka se nesnaží svézt se na vlně módních nadpřirozených romancí. Téměř žádnou romantiku tu nenajdete; lásku, to ano, protože na ní to celé stojí, ale jen tu sourozeneckou. Bod!



Znamení démona není žádná četba k přemýšlení. Já si za dva dny těžko vzpomínala, o čem to bylo, ale zároveň vím, že až zas někdy bude pršet a já nebudu mít co na práci, ráda si ji přečtu znova. Jde o fantasy spíš pro mladší publikum, ale na co si budu hrát, miluju Artemise, Bartimaea, abhorsenskou trilogii… (vlastně já čtu primárně mládežnickou fantasy)… A Znamení démona se do téhle kategorie řadí taky. Ode mě palce plus a pospíšit si s druhým dílem! ^^

Category: 0 komentářů

House of five leaves - fanarty

Vystavil chidori
Když už tu tak dlouho nebyl žádný příspěvěk... a když už jsem tak pečlivě prolustrovala devart, proč se s nima nepochlubit :). Navíc tohle anime pro mě získalo úplně nový rozměr - načapala jsem samu sebe, jak si vždycky, když mám náladu pod psa, pouštím jistou scénu z poslední epizody. (Spoiler: Tu, kde je Yaichimu řečeno, že ten chlápek, co ho kdysi prodal vrahům, pravděpodobně nebyl ten jeho sluha. Konec spoileru.) To, jak se přitom Yaichi zatváří, mě vždycky šíleně zasáhne. Plus ta hudba... No, jednoduše, kdo předtím ignoroval recenzi a na House of five leaves se ještě nepodíval, padejte to napravit! A já teď skončím s emocionálním výlevem a půjdu taky dělat něco užitečného .).

Category: 0 komentářů