Twisted fairytales

Autorka: Morinaga Ai

Rok vydání: 2002

Délka: 14 volume

Žánr: komedie, shoujo, reverse harem

Status: dovycházela, ale ještě není celá přeložená

Download: mangatraders.com


O málokteré manze řeknu: Přečíst povinně! O Gokuraku to klidně řeknu. Takže: Povinně!


Idea je primitivní a ouranovská. Ono se Gokuraku často obviňuje, že Ouran kopíruje, ovšem pravda je taková, že Gokuraku začalo vycházet o rok dřív, takže s tím vykrádáním (pokud existuje) je to spíš naopak. Hlavní hrdinkou je Hana, jejíž život se točí kolem dvou sluncí: spánku a jídla, a nic jiného ji nezajímá. Jednoho dne se připlete do cesty Izumimu, pohádkově bohatému uberbishíkovi, který na škole vede hokejový kroužek (plný dalších uberbishíků, mezi nimiž najdeme klasiky jako dvojčata, brýlatého suchara a klučinu, kterého všichni považují za děvče). Izumi Hanu tajně miluje a podlými triky ji přinutí se ke klubu přidat...

Přestože se ona slavná instituce honosí názvem Hokejový Klub, hokej jako takový nikoho nezajímá. Kluci ani neznají pravidla, a nebojte se, že budou řešit nějaké národní žebříčky a podobné voloviny. Ve skutečnosti si ho za celu mangu zahrajou zhruba dvakrát. Hokej berou jenom jako záminku cestovat po Japonsku, nocovat v onsenech a zkoušet tradiční jídla. Jestli se vám zdá, že tahle manga je o ničem, tak...




Ano, je o ničem. Děj je epizodní a většinou se řeší nervydrásající dramata typu „jak přinutit slepici, aby snesla vejce“, „jak jsme jedli sýrový koláč“ nebo „jak jsme si ochočili medvěda“ a je to strašně naivní a přitažené za vlasy, ale vůbec to nevadí. Gokuraku je prvoplánovitě komedie a na ničem jiném tam nezáleží, ať už je to děj, romantika nebo originalita. Některé kapitoly jsou jen anekdoty.

Ai Morinaga je ale mistryně komedií – i když tohle bych brala už jako parodii. V Gokuraku se najde pár slabších chvilek, ale ty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Většina situací je takový záběr, že vám smíchy tečou slzy. Já se u mang často zasměju i nahlas, ale hodně dávno se mi stalo, že bych se vyloženě dusila. Dělá si srandu ze všeho možného, v prvé řadě tedy sama ze sebe, dále z otaku, yaoistek (mimochodem, epizoda s yaoistkou je jedna z nejvraždnějších), harémovek, Japonců, rodičů, duchů, tradic, geeků... Objeví se tu snad každé klišé, jak by taky ne, když klasické klišé je „výlet do onsenu“ a Gokuraku se z 90 % skládá jenom z výletů do onsenu :).

Ještě jedna věc je kouzelná – u téhle mangy máte pocit, že jste v ní doma. Některé situace se opakují, takže se smějete už s předstihem, protože víte, co se bude dít. Asi jako když se na Zeměploše řekne: „Co tady dělá ta opice?“

Postavy představují klasické typy, ale jsou roztomilí a právě díky tomu, že se neberou vážně, si je člověk zamiluje. Izumi je neskutečně sladký, hlavně v tandemu s Takashim, svým „opatrovatelem“, který se o něj dojemně stará a školní yaoistky se z toho můžou potento. Úžasný je i Natsuki, kterého všichni považují za holku a přitom je největší drsňák z celé party. Na rozdíl od Ouranu jsou v Gokuraku upozaděná dvojčata, ale i oni, když se projeví, stojí za to. U Hany ani nevadí, že je nenažraná, protože jinak je to strašné prase a s klukama drží krok; a sympatická hrdinka se vždycky počítá.


Gokuraku seishun hockey club je geniální manga. Příběh sice nemá, ale coby koncentrát čistého humoru funguje bezvadně. Tady si stačí před spaním přečíst dvě tři kapitoly a hned z vás aspoň na chvíli všechno špatné spadne :).