Na Seregila, jak ho známe z románů, zapomeňte. Tenhle Seregil je ještě bezelstný zelenáč, neumí čarovat, krást ani zabíjet, s trochou snahy by vám skočil i na trik „opiju tě a pak si s tebou pohraju“ a má z toho depčičku. Docela dobře si uvědomuje, že jediné, co mu jakž takž jde, je děvkaření, což moc nepotěší. Pan Vydra je na útěku, protože jakožto správný puberťák nesnáší celý svět včetně své osoby, je mu zima, má hlad a neví co dál. A do toho přijde kdo? Správně, Micum.
Věděli jste, že úplně první věta, kterou kdy Micum Seregilovi řekl, bylo: „Neboj, holčičko, já ti nic neudělám.“? Mwichichichichichi*.
Tak jo. Nic víc se v povídce nestane. Je to celé o setkání a o velice rozpačitém zrodu jednoho hlubokého přátelství. A je to sladké. Zhýčkaný pako-Seregil je k užužlání a Micum jako vždycky seme-správňák, skoro jim až fandíte, aby zůstali spolu, Alek neAlek. Povídka udělá radost (mně ohromnou), ale mohla by být delší nebo by jich mohlo být víc. Nočních běžců není nikdy dost. Co takhle nějaké seregilovsko-micumovské dobrodružství a třeba i jako celý román? Povídková sbírka? Co ty na to, Lynn?
P.S: Kde to přečíst? Přirozeně se to nesmí šířit, ale pokud to na mě neprásknete, snad mě nezavřou. Download
*evil smích © Arissa
0 komentářů:
Okomentovat