O tom, jak jsou malí Egypťani všiví

“...Než se tam vydáme,musíme vyřešit jistý problém.“

„A to?“

„Zařídit, abys přestal vypadat – a páchnout – jako pasák vepřů.“ Nejrůznější tekutiny, které se v bažině přelévaly, na něm ulpěly v pozoruhodném abstraktním vzoru. Mohl by se nechat zarámovat a pověsit na stěnu v nějakém snobském obývacím pokoji.

Zamračil se a přikývl. „Ano. Očisti mě. Musí existovat nějaký způsob.“

„To je pravda.“

Možná jsem ho neměl jen tak popadnout a strčit do řeky. Temže není o moc čistší než ten močál, kterým jsme se brodili. Ale aspoň ho to spláchlo z nejhoršího. Asi minutu jsem ho usilovně máčel, a když jsem ho zase vytáhl, z nosu mu stříkala voda. Vydal nějaký bublavý zvuk, kterému nebylo moc rozumět. Ale zkusil jsem to odhadnout.

„Ještě jednou? Ty jsi vážně důkladný.

Po dalším vymáchání vypadal jako nový. Opřel jsem si ho do stínu pod betonový násep a nenápadným Plamenem mu usušil oblečení. Vhled mu to vylepšilo, i když náladu kupodivu ne – jeden holt nemůže mít všechno.

Když jsme tu maličkost vyřídili, vydali jsme se dál a došli na nádraží včas, abychom chytili první ranní vlak na jih. Ukradl jsem na pokladně dvě jízdenky, a zatímco železničáři marně hledali po nástupištích rudolící jeptišku s příjemným vystupováním, pohodlně jsem se uvelebil na sedadle. Vlak se rozjel. Nathaniel se usadil v jiné části vagonu – zdálo se mi, že dost uraženě. Ta improvizovaná hygienická vložka ho moc nerozveselila.

Jonathan Stroud, Amulet Samarkandu, str. 304




Mám pocit, že než vyjde nový Artík, budu vás otravovat Bartimaem. Nějakou dobu mi to určitě vydrží, protože za ten necelý měsíc jsem stačila přečíst sotva jeden díl (zasraná škola), ale na druhou stranu, aspoň si to pořádně užiju, ne jako Jméno větru.

Objevila jsem kouzlo vědecké knihovny a že tam mají víc fantasy než v normální knihovně. Vždycky je to pak děsná sranda, když si půjčujete hromadu pokleslých knížek o malých čarodějích, kolem vás samí strhaní chudáci s tříkilovýma právnickýma a ekonomickýma bichlema a vy na ně koukáte s povýšeneckým výrazem typu „co čumíte, přece píšu vědeckou práci o fantastické literatuře pro mládež!“, a přitom se nemůžete dočkat, až padnete v autobuse na sedačku a pustíte se do vzdychání, jak je ten hlavní dvanáctiletý hrdina sežratelnej.


Nat and Bart by *Rinian on deviantART

Vtělení kawaiismu. Pusťte mě na ně s růžovou dekou.


Bartimaeus and Nathaniel by ~TheoBain on deviantART


__Nathaniel and Bartimaeus 2__ by ~G09 on deviantART


Bartimaeus Expressions by ~DeeLeaf on deviantART


commoner, demon, magician by ~briarthorn on deviantART


London rain by *Faqy on deviantART


Happy Halloween by ~festivewind on deviantART


Ptolemy and Bartimaeus by ~Harlequin-Romance on deviantART


Nathaniel by ~charter-magic on deviantART

0 komentářů:

Okomentovat