Twisted fairytales

"To si děláte legraci?"

"Možná sis toho nevšiml, Butlere, ale já si jen málokdy dělám legraci."

A teď vás dokonale otrávím, protože poslední díl Artemise Fowla mi dává slušně do těla, nestačím si vypisovat hlášky. ^^

Máti prohlásila cosi ve smyslu: "Musíš se u toho řehtat jak kráva?"

Já: "Mami, ale já čtu Artemise!"

Máti: "Jo, aha."

Takže jsem prolustrovala deviantart a teď vás zničím tunou obrázků, sorry, že se vám tahle stránka bude načítat asi hodinu, ale nemůžu si pomoct. (Já si ostatně nikdy nemůžu pomoct, když jde o Artyho *mlsně se olizuje* <3.)

"Ti lidé jsou z toho venku, což tě jistě potěší, když si vezmu, že jsi kvůli nim riskovala svůj život a mou techniku."

Klusák... odteďka toužím po jeho rozvalovací židli, to bych byla ještě lenivější než teď.


autor: Kotorigaro, plná verze

"Už jsem ten plyn držel moc dlouho. Brzo půjde ven. Máš problém s dutinami?" - Sláma

"Ne." - Artemis

"Škoda. Tohle by je hned vyčistilo." - Sláma

Hehe, překvapilo mě, že se mezi tou kopou bishíkoidních Artíků objevil i jeden s tématikou permonických plynů XD.



autor: grimdc13, plná verze

"Risku! Jmenuju se Risk, ne Rizík ani Rizoto! Risk! Jasný?"

Teda, ne že by Risk patřil mezi mých top5 artemisovských postav, ale tady je cool. <3. Je tu trochu jiný, než jakého jsem si ho představovala, ale tenhle fanart je lepší než moje představy. (A hlavně hezčí.)


autor: Liquid-skin, plná verze

Aah, tohle je prostě epické!



autor: enolianslave, plná verze

"A tímto vás prohlašuji... za muže a elfku."

autor: acaciathorn, plná verze

Jízda na koni byl jediný tělesný pohyb, do kterého se Artemis pouštěl s chutí. Možná proto, že většinu toho odpracoval kůň.

Tenhle je snad nejrealističtější, co jsem našla - tzn. Artemis tam vypadá jako bleďour, co tráví život před monitorem, a ne jako oslňující bishík (<= čímž samozřejmě nechci říct, že na nich je něco špatného).



autor: evolucion-zero, plná verze

Prostě slaďouš. Sice si nejsem jistá, jestli se v tomhle věku uměl tak pěkně usmívat, ale co už. :))



autor: megan-uosiu, plná verze

Poslední snad nepotřebuje komentář. Ale pak se mi proboha neposmívejte, že jsem pedofil, že mě devart zahlcuje takovýma... fanartama!!! (Prostěprostěprostě... když vidím toto, nejdřív slintám a až pak si uvědomím, že je mu třináct :(() Haha, ale v posledním dílu už po zákonem není!! Mwahaha! Chichi!!



autor: rowein, plná verze

Děkuji za pozornost. :))

P.S: A stejně zatím nejlepší dvě hlášky ze šestky jsou: "Moje rohlíky!" a "Qwan vždycky říká - míň funět, víc dunět!" Ale jsem teprv v polovině. Ještě můžu změnit názor.

Z nudy jsem googlila a našla jsem Maiden Rose. Je to yaoi, vyšlo zhruba před měsícem. Pokud jste fanynky tohoto ?díla?, dál nečtěte, protože vás naštvu. Faktem je, že military yaoi nemám ráda, nemám ho ráda ještě víc než byznysmenské yaoi. (Než se mě zeptáš: „Jaké yaoi teda máš ráda?“ odpovím ti předem: „Školní komedie nebo prostě komedie.“) Ale k věci. ^_^

V úvodu kamera najede na moc pěkného kluka v uniformě, který čeká na vlak. Kocháme se dlouhodlouhými záběry na jeho lesklé vlasy, jasné oči a pootevřené rty. *polk* Pak přijde Seme. Nemusíte být v yaoi dvakrát zběhlí, abyste poznali, že je to Seme. Tento políbí ukemu ruku, poklekne před ním a praví mu, že voní sladce jako kvítí, což je jistě lichotka, která každého dospělého muže a navíc vojáka dosane do kolen.

Seme se jmenuje Klaus a uke Taki-sama. Taki-sama je velitel armády, jemný a delikátní mladík, na kterého všichni zírají se slinou u huby, který používá slovní obraty typu: „Zastavilo se mi srdce, když jsem vás spatřil na seznamu raněných!“, má postel velkou jak celej můj pokoj a fakani ho mají za vzor. Klause má za vzor jenom jeden fakan (ti ostatní asi ví, co by se jim mohlo stát, kdyby se zdržovali v jeho blízkosti). Klaus je takový frajer, že klidně na motorce vjede na bitevní pole, vyhodí do povětří jeden nepřátelský tank a bitvu vyhraje.

A o čem to tedy je?

NÁSLEDUJE SPOILER - je zde podrobně vykecán děj

Klaus Takiho znásilní. Dělá mu samé hnusné věci a nutí ho škemrat o milost. Pak ho olizuje jak kus špeku. Taki-sama se nebrání, ačkoliv by mohl. (Patrně zastává zásadu pana Smithe: „Šli jste s nimi a měli jste z toho bolavý zadek a čokoládovou tyčinku Bounty. Bránili jste se a měli jste dva dny samotky, opravdu bolavý zadek a otřes mozku.“ Neil Gaiman – Křehké věci)

Nějaké vzpomínky. Klaus a Taki-sama si patrně v minulosti udělali něco špatného.

Bitva. Fakan-Klausův-fanoušek a Klaus se ocitají v ohrožení života a Taki-sama se o Klause opravdu bojí. (Navzdory tomu, co mu předtím to prase provedlo.)

Takiho armáda vyhraje bitvu.

Klaus zavleče Takiho do chatky, kde ho znovu znásilní. Ještě hůř než předtím. Slibuje mu: „Dneska ho do tebe narvu celýho!!!“, na což Taki-sama reaguje panickým hysterickým řevem: „NÉÉÉ!“, a člověk se mu ani nediví, seme je totiž čistokrevá obluda.

Zatímco Klaus Takiho znásilňuje, před chatku přijde Fakan-Klausův-fanoušek a dojemně Klausovi vypráví, jak moc ho obdivuje a jaký je skvělý člověk. Klaus, aniž by přestal Takiho šukat, si s ním přes dveře povídá. Spratek je spokojen a odchází. Taki-sama je mezitím usouložen k smrti a umírá. Ne, neumírá. Mělo by to mít další díly, takže asi jenom omdlel. Povlečení je celé od krve.

Klaus svého činu hořce lituje, pečlivě zavine Takiho tělo do toho zpraseného prostěradla a něžně ho svírá v náručí. Následuje všeobecné dojetí.

Pak je konec.

KONČÍ SPOILER

No, měla bych říct, že... že jsem se hóóódně moc divila, když jsem na internetu našla výkřiky typu: „Prvotřídní yaoi!!!“ a na mangaupdates to má hodnocení 8,8. (Ale to má Viewfinder taky, že...) Třeba tomu křivdím, třeba to nakonec nebude taková pitomost, jak se zdá po první OAV. Ale já jsem mangu nečetla, možná v ní je příběh rozpracovanější a čtenář ví, co jak a proč, ale OAV ve mně nezanechalo žádné hlubší dojmy. Kromě zmatku a toho, že Takiho mi bylo fakt líto. A že Klause daboval Inoue Kazuhiko, ale ani to mu nepomohlo.

Pořád to sice nemá na skvosty typu Kirepapa a Romantan, ale u těch jsem se aspoň zasmála. Rose Maiden je moc vážný na to, aby si z něj člověk mohl dělat srandu, ale do dramatu, při kterém bych si pomyslela: „Oops, tohle je hodně blbý, chci vědět, jak to bude dál,“ to má taky hodně daleko. Na konci jsem zjistila, že se tam vůbec, ale vůbec nic nestalo, nic se nevyřešilo a zápletka byla jen tak letmo naznačena, tak... Ne, Rose Maiden mi nemá co říct. A navíc mě neskutečně štvou tyhle zamilovaně znásilňovací vztahy.

Měla bych pochválit animaci. Na yaoi OAV je vážně krásná. Obzvlášť Taki-sama. Ale to je tak jediné, co pochválím.

P.S: vím, že je hloupé něco hodnotit po prvním dílu, ale druhý bude kdoví kdy (a možná taky nikdy) a já se musela vypsat. Omlouvám se všem, kterých jsem se tímto dotkla XD. Je mi jasný, že vás bude hodně. Však hodnocení 8,8 to asi nemá samo od sebe. ^^

P.P.S: Zapomněla jsem dodat, že OAV obsahuje i bonus v podobě chibi speciálu. Všichni jsou tam kawaii chibíci v nekomimi, kromě Klause, který coby chibi vypadá jako normální, snesitelný seme (^_^) a má liškomimi (on o tom sice říká, že je to vlk, ale poznám lišku, když ji vidím, ne? XD) Přiznám se, že omake je opravdu roztomilé. Bez ironie. Tam je roztomilé dokonce i to, jak Klaus najede motorkou na bandu dvaceti vykulených kawaii koťátek a rozmetá je granátem. ^^

Takže jsem právě objevila Ameriku, ale mám takovou radost, bože, mám takovou radost!!! *pláče štěstím*

Vy to asi dávno víte, ale mě dneska čekal Šok s velým Š, když mě tak zničehonic osvítilo a řekla jsem si, že bych mohla zkontrolovat, jak za ten rok, co jsem tu nebyla, pokročili SiH s překladem Koori.

SiH předčili moje očekávání. Moje očekávání se rovnalo dvěma kapitolám. Skutečnost? 4 NOVÉ VOLUME? SLOVY ČTYŘI NOVÉ VOLUME???!!!

*odhání duhové motýlky, co jí skotačí kolem hlavy*

Bože milý, s takovou se možná dokončení dočkám dřív, než zestárnu, oslepnu, zblbnu a zapomenu, co jsem to vlastně chtěla. Možná přece jen nebudu muset číst ten podrobný popis děje někde na netu.

(no dobře, přiznám to, na konec jsem velmi zběžně mrkla... ale jenom abych věděla, jestli neumřeli!!!)

*takhle se tváří*

Čtyři volume, čtyři volume narááááz~, tralaaláá~... *prozpěvuje si* (Záviďte mi, vy všichni, co jste o tom věděli a drbali se s jednou kapitolou měsíčně! XDD)

P.S: hádejte, s jakými články vás budu příští dva týdny otravovat! XDD <333

Ta-dá!

Mimochodem, jak se vám zobrazuje anketa? Od té doby, co "vylepšili" blueboard, ankety si myslí, že "ž" a měkké "l" jsou to samé, o dalších písmenkách s diakritikou ani nemluvím. Změnit kódování nepomáhá. Chci vědět, jestli to dělá problémy jen mně nebo i vám.

Pokud i vám... stejně netuším, jak to opravit, takže s tím nic neudělám, ale prostě to chci vědět ^^л

O POPELCE 2.

ANKETA

BlueBoard.cz

Tak co, holky, chtěly byste mít poskoka, který pro vás (i za vás) všechno udělá, nakrmí, pobaví, do školy odveze, před spaním vám přihřeje mlíčko a ještě navíc vypadá jako Mizushima Hiro? Tak Mei-chan jednoho takového má. Ale od začátku.

Mei-chan spokojeně žila se svou rodinou v malém domku na pobřeží, neměli sice moc peněz, ale měli se rádi a to bylo hlavní. Jenže to nebylo dobrodružné, takže jednoho nepěkného dne rodiče umřeli a Mei-chan osiřela. Ale ne úplně, ukázalo se, že Mei-chanin dědeček je hlava jakési nechutné korporace a dívčina je chtě nechtě odklizena na Prestižní Výběrovou Dívčí Akademii St. Lucia, kde měsíční školné stojí sto miliónů a z intráku do školy nejezdíte na kole, ale lítáte helikoptérou. A protože studentky jsou jedna líná veš vedle druhé, každá má k ruce vlastního patolízala. (Oni tomu sice říkali butler, ale pro mě je Butler jen jeden, a sice Domovoj Butler, ahoj, Arty~ <3.) Mei-chan vyfasuje toho nejlepšího, nejkrásnějšího, nejschopnějšího a nejušlechtilejšího (a tím pádem i nejnudnějšího), kterým je samotný Shibata Rihito (Mizushima Hiro). Abyste věděli, tenhle kluk je tak superózní, že když jde, slunko mu svítí zezadu do hlavy, takže se jeho tvář i postava postupně noří ze zlaté záře a to je tak ohromně cool, že dokud to neuvidíte, neuvěříte. (My fanynky samozřejmě víme, že Hiro umí oslňovat i bez zapadajícího slunce v zádech, ale rejža patrně chtěl, aby si kalhotky ždímaly i nezaujaté puberťačky.)

Mei-chan, obyčejná „nevychovaná“ holka z dědiny, se tedy ocitá v nablýskaném, etiketou sešněrovaném paláci, kde na ni všichni koukají skrz prsty, kde má každý na účtě cifru s tolika nulami, že by se jich nedopočítal ani Chuck Norris, a kde ze sebe bishíci osekávají oděvy příborovými noži, ale dál než za sako nezajdou, a bude jen na Mei-chan, zda-li dokáže z těch nabubřelých slepic vykřesat fajn holky, se kterýma bude radost chodit do třídy.

Samozřejmě toto není celá zápletka, ještě je tu totiž Velmi Decentní a Elegantní záporačka na invalidním vozíku a její patolízal v bílé paruce a bílém obleku. Tento muž má ve zvyku šmírovat v křoví (má totiž zvláštní schopnost vybrat si vždycky to křoví, před kterým se někdo baví o něčem důležitém), a protože bílý oblek a bílá paruka v zeleném porostu fungují jako dokonalé maskování, nikdy si ho nikdy nevšimne. (Asi četl tu Vetinariho knížku o kamufláži. Pamatujete si na ni? Jestli ne, doporučuju Noční hlídku, ne tu od Lukjaněnka, ale tu od Pratchetta.) Záporačka pak stříhá hlavičky růžím a ďábelsky se chichotá.

A to není vše – ještě je tu pomatená ředitelka školy a samozřejmě Mei-chanin mafia dědek, kteří se taky pořád potutelně smějou, takovým tím způsobem, je nemůžete nepodezřívat. Mimochodem, mafia dědkovi taky lížou paty dva mládenci, a to dokonce dvojčata, a ti kdyby se tam mihli víckrát, stavím endorfiny do pozoru a přidávám k celkovému hodnoceni dvě hvězdičky. Za každého jednu. Ale bohužel, no.

Máme tedy hlavní hrdinku, hrdinku, páreček zlounů, nějaké ty postavy, u kterých do poslední chvíle nevíme, na čem jsme a zápletku, která je sice dost ohraná, ale taky slibuje kvanta srandy... které se jaksi nedočkáme. Proč?

Kdybych to měla shrnou jednou větou, napíšu, že Mei-chan no shitsuji je pomalé. Tohle dorama se neskutečně vleče. Má deset dílů, ale aby řeklo všechno, co chtělo říct, stačilo by jich pět. Seriál je stejně sterilní jako ty slečinky, o kterých je. Pár hodně vtipných momentů se tam vyskytne, ale to nestačí. A většina pokusů o humor prostě vyšumí. Všichni chodí a mluví strašně pomalu, aby působili vznešeně a ušlechtile, ale... nikdy bych nevěřila, že mi bude vadit, jak rychle se kdo šourá, ale koukala jsem taky na Atashinchi no danshi, kde Horikita Maki pořád někde běhá a vříská a dorama je hned podstatně živější.

Hlavním tématem ke zdlouhavým rozhovorům je otázka, zda může patolízal Rihito Mei-chan sloužit nebo ne, jestli je toho hoden nebo ne, jestli to dostal rozkazem nebo ne a pokud ne, proč to sakra dělá. Na programu jsou i otravné didaktické monology na téma přátelství/rodina/láska/peníze/věrnost... atd, prostě ty klasické výchovné kecy, jako v každém japonském seriálu, ale tady jdou skousnout o to hůř, že tu není téměř žádný humor ani akce, které by je vyvážily.

A charaktery, další kámen úrazu. Mei-chan (Eikura Nana) sice není otravná, upištěná slépka (Když občas spadne, nikdo ji nezvedá a v prvním díle dokonce sama vylezla z jámy, kterou jí vykopaly ošklivé zlé spolužačky. Vlastně jí nic jiného nezbývá, protože když jednou opravdu potřebovala pomoct, bishík seděl na posteli a bezmocně vzdychal.), ale je poněkud nudná. Nebylo tu nic, co by mě přimělo držet jí palce.

Mezi ní a jejím patolízalem není pražádná chemie (a co si budem povídat, nejlepší Hirův pairing byl Nakao z Hana kimi a to neříkám proto, že jsem yaoifangirl, ale proto, že je to pravda XD). Koneckonců, patolízal numero uno je kapitola sama o sobě. Mizushima Hiro je v téhle roli jako panenka, doslova jako panenka. Moc hezky se na něj dívá – zpočátku. Jenže zkuste deset hodin zírat na panenku. Hiro v celém seriálu vystřídá dva výrazy – žádný a žádný s mírně tragickým nádechem. Mluví a hýbe se jako loutka na klíček, než vymáčkne jednu větu, stihnu si nalakovat nehty. Já Hira miluju a nesrážím jeho herecké umění, ale Shibata Rihito je tak nudná postava, že ji ani Hiro nezachrání. Co si budem povídat, smích mu sluší víc než tahle veledůležitá držka. Paradoxní je, že jsem si Mei-chan no shitsuji pustila kvůli němu a pak jsem scény s ním přetáčela, protože ten chlap se nedal vydržet.

A nakonec z toho vyjde resumé, že všichni ostatní jsou zajímavější než hlavní hrdinové, a to je asi trošku škoda, taky proto, že jako vedlejšáci se v záři reflektorů moc neohřejou.

Mei-chan no shitsuji vlastně není špatný seriál, jak by se z recenze mohlo zdát, je to jenom seriál, do kterého se dobře trefuje. On totiž obsahuje všechna klišé, která obvykle tolerujete nebo ignorujete, ale tady prostě vynikají mnohem víc než jinde. Třeba to, jak hrdinka odloží předpřipravený vyšroubaný proslov a investorům zavře huby dojemným výlevem vycucaným z prstu. Akční honička na konci, kde pomůžou všichni kamarádi. Záporáci jsou vlastně ti největší chudáčci, že? Nebo (moje nejoblíbenější) když se na konci hlavní bishík vrhne na svou milovanou a začne ji líbat tak vášnivě, jak to umí jen děcka ve školce a herci v japonských doramas. (<= Coat West teď nepočítám XDD)

Pokud nevíte co s časem a jste imunní vůči patetickým dojemným proslovům a nevadí vám, když Mizushima Hiro nehraje (i když by mohl!) nebo když jediné, co chcete, jsou bishíci (jenom bishíci, bez přílohy) pak se na to, pro mě za mě, podívejte. Ale jinak to asi nemá cenu.

P.S: Zapomněla jsem se zmínit o květinkových předělech mezi scénami. V kytičkách skotačí roztomilá ovečka, tak porůznu třepe střídavě předníma a zadníma nožičkama. Když je scéna smutná nebo se v záběru realizuje záporák, nejsou květinky růžové, ale šedočerné a ovečka v nich nehopsá. V podstatě nemám nic proti růžičkovým aplikacím v obrazu, ale tyhle, na rozdíl od těch v Ouranu a Hana Kimi, postrádaly jakoukoliv sebeironii.

P.P.S: Existuje i manga, ale pro vlastní dobro k ní nečichejte. Já se přiznám, že jsem ji nečetla, ale viděla jsem přebal a pár stránek a Mei-chan tam měla fakt hodně vyvalené oči. Z prvních minut dorama jsem také dostala silný záchvat deja-vu, ale Google a ostatní Moudří se mě snažili přesvědčit, že anime neexistuje. Ale přesto jsem si !jistá!, že tu scénu, jak Gorila-san patolízal zvedá malou slečinku a usazuje si ji na rameno, jsem už sakra někde viděla!

P.P.P.S: Pro zajímavost – v tomhle veledíle hraje jednoho z patolízalů Kyo Nobuo, nezapomenutelný představitel uvřeštěného Oskara z Hana Kimi, jenže tady s tím knírkem a... *nosebleed, faint, anemia*

P.P.P.P.S: Kdyby měl přece jen někdo zájem, www.dramacrazy.net.