Až budu mít někdy čas, napíšu o něm víc. Rozjedu masivní kampaň za očištětí jeho jména. Pro začátek bude stačit, když řeknu, a za to mě klidně nemějte rádi, že Artuš je nekompetentní blbeček a Mordred za nic nemohl. Jak byste se na jeho místě chovali vy? Na můj mstivý vkus byl až moc hodný.
Nightie je v tom se mnou! Až po uši! Společně dáme našemu chuďátkovi traumatizovanému terapii! Chňá!
Seriálový Merlin mi straší na disku už asi dva měsíce, ale až po tomhle videu jsem se rozhodla, že se na to fakt podívám. <3 Kdo by nechtěl Asu Butterfielda mudlat?
Navíc, když z něj vyroste Hans Matheson, do kterého jsem bouchlá už dlouho (asi tak 7 let, co jsem poprvé viděla Mlhy Avalonu).
Možná si myslíte, že jsem do M. zažraná jen proto, že je Hans hezký a zlý a Asa hází husto-artemisácko-přechytračelo-hororovo-arogantní pohledy, ale není to pravda, já tleskám Mordredovi jako Mordredovi a ti dva to jenom vylepšujou.
P.S: a o té knížce s hrozným obalem vím, dokonce ji mám i doma, jen na ni zatím nemám čas. T_T
tom, (a to je pro nás jediné důležité) že v bara vystupujou fakt hnusní 
Jenže Masaki nemluví o sexuálním vyvrcholení, on si jenom vzpomene, proč původně na ten záchod běžel – že se mu chtělo chcá... na malou. Ale Mechanik to vyřeší. Neptejte se jak. Každopádně si to oba užijou. Jenže pak se malému fekálistovi začne chtít i na velkou. I to Mechanik vyřeší. Neptejte se jak. A víte co, nejlepší bude, když se na to rovnou mrknete samy ~_^.
Nějaký Kluk přijde na návštěvu ke svému kamarádovi a potká tam jeho nahatého Brášku, kterému stoprocentně není víc jak osm. Kluk je ohromen, protože Bráška je na první pohled 
Pokračuje dramatická story Brášky z jedničky, kterému evidentně věrnost nic neříká. Pokud si někdo myslel, že je to s Klukem velká láska a zůstanou navždy spolu, setsakramentsky se splet. Bráška zaučuje nějaké další dva malé zmrdy, počítám, že to jsou ti spolužáci. Jeden má brýle a vypadá strašně nevinně, ale není. Bráška má na sobě zase podkolenky a popisuje svým kámošům triky, které ho naučil Kluk. Kámoši jsou z toho jako v Jiříkově vidění a hned si to chtějí vyzkoušet. Celou dobu se všemu strašně diví, hlasitě si sdělujou svoje dojmy a co se s nima zrovna děje („Tééda! Sotva jsi mu tam strčil prst a už je udělanej!“) a tak dále. Výhodou je, že nepoužijí žádné hračky ani jídlo, takže jediné, co budete podezírat, jsou koktejlové párečky.
Vystupuje tu jeden Chlapec a jedna 
V devítce se ojebává 
čítající manželku, bývalou herečku Glorii, dceru Gabii a dvojčata Patrika a Seana, zprvu představa života v nějakém zapadákově příliš netěší, ale truc je brzy přejde, jakmile přijdou na chuť harmonické a poklidné idylce, kterou nové prostředí nabízí. Tedy, poklidné... Ujišťuji vás, že zrovna ten klid jim dlouho nevydrží. 
Raymond E. Feist je známý především díky strašně moc dlouhé fantasy sérii z Midkemie, ze které jsem četla zatím tři knihy. Z prvního dílu totálně odvařená, z druhého už ne tak moc, po třetím mě to přestalo bavit. Přestože to rozhodně nebylo zlé, nějak jsem ztratila potřebu vědět, co bude dál. 
Obálka se chvástá, že držíte v ruce fantasy horor na pomezí Holdstocka, Kinga a Gaimana. Holdstocka jsem nikdy nečetla, ale Kingovi ani Gaimanovi se to nepodobá ani náhodou. Hned na prvních stránkách jsou nám představeni hrdinové, přičemž Hastingsova dcera Gabbie je moc krásná a ještě krásnější a taky supr baba, což se pak omílá v každé druhé kapitole, kdyby čtenář náhodou zapomněl. Najde si kluka, který je taky príma a dělá doktorát z literatury a já si ho představovala jako Alexeje (Alexeji, jestli tohle čteš, tak sorry, ani nevím, proč mě to někde na začátku napadlo – asi to mělo co dělat s tou literaturou – a pak už se toho nešlo zbavit, takže ještě jednou omluva >//<.). Všechni ostatní hrdinové jsou taky bezva a sympaťáci a jediné, čím se od sebe odlišujou, jsou jména. Vlastně jediné postavy, které mají aspoň trošku jiný charakter než ostatní, jsou ten „kluk z lesa“ a Barney (což ale neznamená, že by prošli jakýmkoliv vývojem), a jediní kterým jsem jen velmi minimálně fandila, byli Marek, Sean a kocour Ernie. Na ostatních mi v nejmenším nezáleželo, oni stejně skoro nic nedělali, jen sebou nechali smýkat jak hadrem na holi a v jednom kuse se divili, že „toto přece není možný, skřítkové neexistujou“ a to i přesto, že jim realita servírovala víc důkazů, než by si zasloužili. 
Příběh se na začátku skvěle rozjíždí, jenže časem se zmůže leda na opakování toho, že se něco divného a černého plížilo pod oknem, někdo citlivější trpěl nevysvětlitelnými pocity úzkosti, nebo měl někdo sex (a to poslední se skoro nevyhne ani dětským hrdinům). Někde v půlce knihy už mě přestaly děsit i ty rádoby nejděsivější hororové scénky. 
Hollandovou, Big Ben odbíjí půlnoc a muž v masce Alenčina králíka svírá v rukou sekyru, plíží se deštivou nocí a hledá a čeká... A Ciel Phantomhive se v tomto dramatickém čase účastní soutěže, který patolízal uvaří nejlepší karí. Chjo...
přičemž mladý pán poslouchá venku), ničí nepřítele, surfuje klidně i na dělové kouli (vystřelené z děla), z jídla vyřezává úchvatné květy, dokonale hraje na housle a vůbec, je to supr patolízal. 
když jen, co se dostane dovnitř, Sebastian tam už znuděně sedí a čeká na něho? A vůbec, k čemu to je mít v příběhu hrdinu, který není absolutně nijak silově omezený a za celou dobu nepotká nepřítele, který by se mu co do schopností vyrovnal? Veškeré napětí je to tam a výsledek? Nuda!!!
Podobným způsobem je zprzněna prakticky každá světlejší chvilka. Je tam příběh o loutkaři, který unáší mladé dívky a vytváří z nich živé/mrtvé loutky. Super! Kdyby to nebylo proloženou scénou, kde naši hrdinové krasobruslí na zamrzlné Temži jako dva kreténi a chlap se do nich trefuje dynamitem. To není humor, to je DEGRADACE!!! Neříkám, že z každého viktoriánského příběhu chci mít antickou tragédii, kde se pořád brečí a ze které máte měsíc depku, ale sranda se dá dělat i inteligentně. U Godchilda jsem se smála poměrně často a roli veselého „blbečka“ tam plnil Oscar, ale byl snad kvůli tomu jedinkrát trapný? Nebyl!!! Naopak, je to postava, kterou respektuju snad nejvíc. 
Jistě, Kuroshitsuji se pyšní scénami, které se dívkám líbí. Srdce každé yaoistky jistě potěší scéna z vězení, když holohlavý bezzubý žalářník serve z přikovaného Sebastiana košili a se slinou u huby blekotá, jakože „Krása!“, jenže mně to vůbec duši nedrásalo, jelikož jsem věděla, že se všemocný Sebastian může kdykoliv sám osvobodit a vlastně vůbec netrpí. Navíc, záběr milosrdně skončil dřív, než na něj ta žalářnická potvora vůbec hrábla a z mučení, které následovalo, jsme neviděli NIC! TT__TT
Kuroshitsuji není vyloženě zlý seriál, jenže do sakrálních témat vnáší prvky potřeštěné komedie. Je to smutný příběh proložený takovou hromadou trapností, že to bolí. Někdo si tu evidentně nebyl jistý, jestli píše crazy komedii nebo drama a vznikl z toho příšerný mišmaš. Na viktoriánskou dobu a lordíky jsem háklivá, takže nehodlám mhouřit oči a zbaběle Kuroshitsujiho omlouvat, že „to občas bylo celkem dobré“. Negativní dojmy většinu dobrého zahlušily. Kaori Yuki se musela potrhat smíchy a Cain rotuje v hrobě. 
Jednovolumová manga obsahuje tři samostatné příběhy, spojené jen dvojicí hlavních hrdinů. 
Výtvarnou stránku snad nemusím zmiňovat, je to naprostá nádhera. Přece jen mluvíme o manze o voňavkách a ty se přece vyrábějí z květů – a co je hezčího, než krásná mrtvá slečna ve volánkových šatech, zasypaná květinami?
Pro shrnutí: První příběh měl nejkrásnější mrtvolu, ale jinak byl slabý. Druhý už byl mnohem lepší, ale neměl uspokojivý konec. Vlastně, neměl žádný konec. Čekala jsem, že se situace bude řešit ještě v třetí kapitole, ale ne. Třetí příběh byl krásný. Jakoby se Kaori hodila do formy, jakoby to zase začala brát vážně, jenže třetí příběh je bohužel i tím posledním. 
Hodný Strýček žije v obrovské luxusní vile, bydlí tam úplně sám, jen čas od času mu jedna stará tlustá maidka přichází vyprat, vyžehlit a připravit krmi. Není proto divu, že je Strýček moc a moc rád, když se k němu Chlapeček nastěhuje (nejdřív si sice stěžuje, proč by měl živit cizího fakana, nicméně hned, jak jej uvidí, chytne nosebleed a je to jasné). Zde musím podotknout, že na prvním obrázku mi Strýček připadal docela sympatický a já si naivně myslela, že třeba deset let počká, než jeho synovec trošku vyroste. (Nepočkal, ale k tomu se dostaneme.) Chlapeček jej požádá, aby se o něj Strýček postaral a nepochybujte o tom, že on se fakt postará. 
Samozřejmě na něj ti hadi popadají. Chlapeček se vyplaší a začne pištět. (Dobrá věc, tahle manga, piští se tam jen na papíře.) Strýček okamžitě přestane dělat to, co právě dělal, 
nepopisovala, jenže to je právě na té manze tak prasác... ehm, unikátní!!! Ty jejich kecy o protijedech!!! Kvííík!!! T_T)
Hisoka (19) má taťku v nemocnici a musí makat, aby zvládl zaplatit poplatky. Jeho soused měl před dvěma roky autonehodu a ochrnul od pasu dolů – kvůli čemuž, přirozeně, skončil na vozíku. Nemůže tedy plnit manželské povinnosti a to ho nesmírně deptá. A protože Vozíčkář má prachy, ale nemůže, zatímco Hisoka může, ale nemá peníze, stačí položit mezi tyto dvě skutečnosti rovnítko a řešení se nabídne samo – Vozíčkář začne Hisokovi platit, aby mu dělal do ženy. 
Vozíčkář si po chvíli uvědomí, že byl znásilněn!!! Ale to mu nezabrání myslet i na rouhavé věci typu, že Hisoka je moc krásný, když dosáhne vrcholu. (Jestli máte podezření, že je to další krásný příběh o muži, který se zamiluje do svého rejpra, vaše podeření je správné.)
(!!!) a sype si popel na hlavu, že jeho chování zřejmě nebylo košér (!!!!!). A pustí se do dalšího Vozíčkářova znásilňování... (!!!!!!!!!)
Bohužel nejen jimi.
Ale celé je to trochu špatně, protože jestli čekáte něco romantického a v hlavě vám bliká varovná kontrolka s nápisem Hana Kimi, tak jste se šeredně spletli, stejně jako kdysi já.
už má sama problém udělat si jasno v tom, jestli se holka nebo kluk. Je to slečna přizpůsobivá, život na chlapeckém intráku s ní dělá svoje a ve finále to vychází tak, že je ještě větší prase než všichni ti kluci kolem ní a čtenář zjišťuje, že ona snad ani holka být neumí. I v situacích, které jiné gender-benderové hrdinky zvládaly na jedničku a dokázaly ze své ženskosti vykřesat maximum - takové ty scény plné hlubokých pohledů z očí do očí, kde jsou okraje rámečku dekorovány růžemi a hlavní hrdina myslí na jediné („Jsem sakra teplej nebo nejsem?!?“) - je Kyo pořád stejná obluda. Sympatické je, že Kyo, na rozdíl od ostatních gender bender slečen, občas dostane i menstruaci a pak je stejně příjemná jako... no, prostě hrozně moc příjemná a její spolužáci se pak nestíhají divit, co se to s „kámošem“ stalo. 
Původně jsem toho o Girl Got Game chtěla napsat mnohem víc. Jenže pak se mi všechno nějak vykouřilo z hlavy. Faktem zůstává, že kromě mang, které jsem překládala, je tohle jediný komiks, který jsem přečetla dvakrát. (Tím myslím „přečetla dvakrát“, ne „přečetla jednou a podruhé koukla na pár oblíbených scén“.) Pokaždé jsem se zalykala smíchy, chvílemi se to ani nedalo vydržet a myslela jsem si, že trénovaná možná jsem, ale tentokrát mi ta bránice vážně praskne. (Říkejte si co chcete, ale ta rvačka s následnou asistencí BDSM pornáče v 7. volume by měla vejít do historie. *stačí jí, aby si na to vzpomněla a dostane další záchvat smíchu*)
