Tenshi ja nai


To stvoření na obrázku nahoře je hlavní hrdinka Hikaru (15). Rodiče ve Francii, ona sama v Japonsku. Na matčinu žádost nastoupila na prestižní střední školu, kde se vzdělává jen elita. Mimochodem, tato škola je čistě dívčí.

Jen jsem chtěla mít mírumilovný a klidný život, ale to nééé!

Hikaru není dívka zrovna ctižádostivá. Jejím cílem je být nenápadná a nevyčnívat z kolektivu. Pokud možno by se chtěla kolektivu úplně stranit. V dětství totiž zažila dosti brutální šikanu a velmi nerada by si to zopakovala. Bohužel, co zákeřná mangaka nechtěla, na škole studuje také mladičká televizní hvězda Kido Izumi. A chudák Hikaru s ní musí bydlet na pokoji. Tím se okamžitě ocitne v nelítostném hledáčku Izumina fanclubu, který ji pronásleduje na každém kroku. Hikaru musí Izumi doručovat jejich dárky, reportérka školních novin se jí lepí na paty a brzy se dostaví i ta obávaná šikana, jelikož ostatní dívky se zkrátka nedokáží smířit s tím, že Hikaru bydlí s jejich idolem. A to bohužel ještě není vše.

Byla nemocná a zpocená. Chtěla jsem ji převléct do suchého a… ona byla chlap!

Ano, je to tak. Překrásná obdivovaná herečka Kido Izumi je ve skutečnosti chlapec. Chlapec, který (zpočátku) nemá zrovna pevné morální zásady a tak si pomocí vydírání, vyhrožování a katany svého komplice Yasukuniho vynutí Hikařinu poslušnost a mlčenlivost. A chudák Hikaru, která od života chtěla jen klid a nudu, je zatažena do tradičního kolotoče skrývání identity, chaosu filmového průmyslu a řady lásek, přesně tak, jak to má ve shoujo manze být.

Klišé? No… ano. Tenshi ja nai je manga plná klišé. Ale na druhou stranu – nevadí to. Této manze to sluší. Jak v poklidu začne, tak klidně pokračuje a klidně dojde k závěru, který byl nad slunce jasný už od první stránky. Čím se může oproti jiným shoujo pyšnit je sympatická hrdinka. (Ano! Kupodivu i Taylor, která nenávidí ženy, si ji oblíbila ^_^). Hikaru nechce být středem pozornosti, skoro nebrečí (a už vůbec ne kvůli hlavnímu hrdinovi), nezamiluje se do Izumiho po první kapitole (jak bývá nepěkným zvykem) – naopak Izumiho bere jako dívku, jeho pokusy o sblížení roztomile ignoruje, nenechává se moc často unášet a když sem tam řeší nějaké problémy s láskou, dokonce jsem jí držela palce. Její protějšek Izumi je zase moc hezká „bishinka“ a nejen hrdinka, ale i já jsem chvílemi měla problém si uvědomit, že není holka.

Tenshi ja nai může trochu připomínat jinou mangu s podobnou zápletkou (kde se také hlavní hrdina převlékal za dívku a také byl herečkou), W-Juliet. Nekriticky musím říct, že Tenshi ja nai je mnohem hezčí. Jak kresbou, tak příběhem. Má jen příjemných osm volume, tudíž nehrozí nebezpečí opakovaných vtipů a situací, kvůli kterým jsem W-Juliet po nějakém šestém volume odložila. U Tenshi ja nai se i zasmějete – ovšem nečekejte brutální humor, po kterém se budete těžko zvedat z podlahy. Stejně jako všechno v této manze je i humor přiměřený a milý, spíše jen na pousmání než na kobylí řehot.

Tenshi ja nai je solidní oddychovka. Jak jsem už říkala – ze židle vás nesrazí, je průhledná jako sklo a klišoidní, ale také je to jedna z mála mang, kde jsem opravdu poctivě četla každou bublinu, protože jsem si ty lidi oblíbila a chtěla jsem vědět, co říkají. ^_^ Skvěle jsem se bavila. (Akorát jsem právě zjistila, že už mě nebaví psát kladné recenze. Doporučte mi nějakou pakárnu, ať si mám na čem zchladit žáhu ^_^).

Kde to stáhnout: www.mangatraders.com, www.vnmanga.com, www.the-evil-empire.net

Co dělat, když si hrajete na holku a někdo vás začne podezírat:

0 komentářů:

Okomentovat