Twisted fairytales

Žil kdysi anděl, ale porušil tabu, zamiloval se do člověka a byl vypovězen z nebe. Jeho milá byla v černém lese lapena do kruhu čarodějnic. Právě, když se ji chystaly zabít, anděl dívku sám zastřelil, aby mohla odejít do nebe.

To je starý příběh jedné zničené hrací skříňky. Lucii se o ní často zdá a není to příjemný sen. Kromě anděla a čarodějnic v něm figuruje ještě malý chlapec a les plný pověšených mrtvol.
Lucie nedávno osiřela, ale zdá se, že se její život obrací k lepšímu. Jakýsi aristokrat Julien totiž hledá svou ztracenou sestru a Lucie by jí mohla být. Společně s Julienovým sluhou Martinem přijíždí na šlechticův hrad, kde se setkává s dalšími adeptkami na jeho sestru.

Bohužel, Julien toho o své sestře moc neví. Jen to, že byla blonďatá a modrooká. Při prvním setkání s Lucií mezi nimi okamžitě přeskočí nenávistná jiskra, ale druhé dvě dívky, slečna Marie a slečna Elessia se mohou strhat snahou, aby Juliena přesvědčily, že právě jedna z nich je tak pravá. Peníze jsou silný magnet. Vidina bezstarostného života na zámku po Julienově boku je pro ně tak lákavá, že jsou ochotny smířit se s faktem, že Julien evidentně není duševně zcela zdravý.

Lucie, která tu v prvé řadě vůbec nechtěla být, teď musí žít s podivínskými lidmi na obskurním zámku, kolem něhož se těsně svírají křivé stíny hlubokého lesa a kde jsou v každé komnatě desítky groteskních panenek, které na sobě mají napsána jména. Zdá se, že v noci ožívají. Ze stěn shlížejí chladné portréty předků. A do pokoje Julienovy ztracené sestry je přístup přísně zapovězen. Ozývají se odtamtud zvuky. A netrvá dlouho a dívky začnou jedna po druhé záhadně mizet. Julien se jen arogantně šklebí a jak se zdá, jeho sluha Martin také nepředstavuje pro Lucii záchranu.

Jestli už jste od Kaori Yuki (Angel Sanctuary, Count Cain) někdy něco četli, umíte si představit, jak tahle manga vypadá. (Vyšla v roce 1993, takže je kreslená jejím starším stylem – asi jako začátek Angel Sanctuary.) Spousta dlouhých vlnitých vlasů a volánkových rozevlátých nočních košilí. Kaluže dokonale esteticky stylizované krve. Někdy si říkám, kde má Kaori Yuki hranice, ale ona je asi nemá. Její vize jsou příšerné, ale tak nádherně příšerné, že od nich nelze odtrhnout oči. Krutá pohádka je pouze one-shot (56 stránek), ale i na malém prostoru se Kaori podařilo rozehrát tak silný příběh, o jakém by se mohlo jiným mangám leda zdát. A nejen ten o Lucii a její snaze uniknout z prokletého zámku, nabalují se zde další mrazivé příběhy a motivy. Mystikou, folklórem a zvrácenou fantazií to zde jen srší. Je prokletá a je to z ní cítit. Hrdinové, i když nemají moc místa na seberealizaci, jsou živí a věříte jim každou pohnutku. A když se dočtete, že se jedná o „horor“, tak počítejte s Hororem! Příběh si nejlépe vychutnáte v noci. Zhasněte si v pokoji (já mám tmu povinnou, protože mi před týdnem praskla žárovka a ještě jsem nebyla schopna si dojít pro novou). Po půlhodině čtení, během které jsem se každých deset sekund otáčela a kontrolovala, jestli za mnou něco nestojí, respektive nevisí, jsem se zvedla, se zavřenýma očima jsem posbírala všechny zbylé panenky a plyšáky a vyházela je na chodbu, ale ještě jsem se jim za to omluvila, aby se náhodou nerozzlobili. A zcela vážně jsem uvažovala, že půjdu spát k mámě do ložnice. Nakonec jsem si to rozmyslela, protože jak se dočtete v Cruel Fairytales, máma nemusí být vždycky ten, kdo vás ochrání.

Cruel Fairytales je skvělá manga. Pořádně ukecaná, ale při troše snahy se v ní dá lehce zorientovat. Na 56 stránkách se stane tolik zvratů, že možná chvílemi nebudete vědět co a jak, ale po dočtení do sebe všechno perfektně zapadne. A je nepředvídatelná. Musíte být neustále v pozoru, aby vám něco neuniklo a nikdy nevíte, co se stane na další stránce. Je krátká, ale neuvěřitelně na mě zapůsobila. Pohádková atmosféra ve mně vyvolala staré hrůzy. A udělala mi šrám do duše.

P.S: celou tu nádheru si můžete stáhnout na www.the-evil-empire.net