Bylo nebylo, žil jeden japonský vysokoškolák a ten byl tak sladký, roztomilý, něžný a hodný, až se dívce jménem Taylor (to jako já) nebezpečně zvýšila hladina cukru v krvi už jen při pohledu na něj. Měl tak modré a obrovské oči, až Taylor přemýšlela, jestli to mangaka a animátoři mysleli vážně nebo prostě zkoušeli co všechno si můžou dovolit. (A dle Taylořina skromného názoru to v tomhle případě přepískli.) Abych to zase nerozmazávala. Tahle příšerka se jmenuje Yukiya Ayase a do svých devatenácti let žil víceméně normálně. Jeho jediná rodina je jeho bratranec Tetsuo, chlapec nevalných mravů. Tak se stalo, že Tetsuo si půjčil hromadu prachů od mafie a nedokázal je splatit. A aby mu nevyřezali jeho orgány pěkně zaživa, rozhodl se yakuzákům prodat raději svého rozkošného neviňoučkého bratránečka Ayaseho. (Odpusťte mi zdrobnělinečky, v Ayaseho případě bohužel jinak mluvit nelze.)
Ocitáme se na trhu s bílým masem, hlavním produktem večera se stává zfetovaný Ayase a zpocení tlustí boháči se můžou servat touhou. Šanci získat chlapečka do svojí postele jim však překazí nový příchozí – Byznysmen s velkým B, mladý kariérista jménem Somuku Kanou. Ten za Ayaseho nabídne hned sto dvacet milionů yenů cash a mladík se stává jeho vlastnictvím (a odnese si ho domů dojemně v náručí, všechna jeho auta v tu chvíli asi stávkovala nebo co…)
Dozvídáme se, že Kanou Ayaseho nezachránil jen tak pro srandu králíkům. V minulosti totiž Ayase Kanouovi pomohl a Kanou od té doby trpí nesmírným ochranitelským komplexem vůči tomuto chlapci. Kanou si přirozeně myslí, že až se Ayase probere, vděčně se mu vrhne kolem krku, jenže opak je pravdou. Ayase si ani v nejmenším nepamatuje, že by se s Kanouem kdy dřív setkal a to obchodníka samozřejmě popudí. Takže udělá něco, po čem na něj Ayase už nikdy nezapomene. Natrhne mu zadek. Doslova. Chcete, abych se v tom pitvala podrobněji? Nechtějte, mohla by se vám vzpříčit večeře. (Ale já stejně budu, protože jsem uHyl. Ne vážně… když se podívám na semeho tělesnou konstituci, nevěřím, že by ten lubrikační gel, který tak dobrosrdečně použil, ukemu nějak zvlášť ulehčil trápení. Navíc, i když Ayasemu táhne na dvacet, vypadá stěží na deset, takže to tady zavání pedofilií a shotaconem… ale co už ^_^)
Pak si ale Kanou uvědomí, že Ayasemu vlastně nikdy nechtěl ublížit (což je velmi humorná scéna, když si představíte, že mladý leží s modřinami po celém těle a krví na stehnech a jeho nedobrovolný společník velkoduše a dojemně prohlásí, že on to tak vlastně nemyslel... haha.). A protože je Kanou férový chlap, dá Ayasemu šanci se z jeho vězení vykoupit. Za každou noc strávenou s ním Ayase dostane 50 000 yenů.
Připomenu, že sledujeme anime s názvem Okane ga nai, v anglické alternativě No money, v českém (a hrozně vtipném) překladu by Taylor, Prachy došly. Snad netřeba se znovu zmiňovat, že se jedná o yaoi. Nejde však o yaoi tak šíleně explicitní jako třeba Sensitive pornograph, v celých dvou zatím vyšlých epizodách je jen jedna sexuální scéna a to navíc celkem vkusně provedená tak, že stejně nevidíme, co a kam přesně se strká.
Autorkami (tedy doufám, že jsou to ženy. Nechci si představovat, že něco takového nakreslí muž) jsou Shinozaki Hitoyo a Kousaka Tohru. Vychází od roku 2002 a má 6 volume (všechna ale nejsou přeložená) a 4 díly anime. O anime ale žádné důvěryhodné informace nehledejte, nikdo totiž neví, kdy vyjde poslední epizoda, přestože už dávno měla být, není. Dobrou zprávou je, že někdy minulý týden vyšla epizoda třetí a už je k shlédnutí na veohu – zatím bohužel jen raw.
Pokud nemáte rádi páry, kde je přesně určené, kdo je uke a kdo je seme, raději se Okane ga nai vyhněte širokým obloukem. Je to totiž učebnicový příklad, jak mají takový uke a seme vypadat. Ayase je rozkošný, slaboučký, blonďatý a když v jedné scéně pronese, že je muž, dostala jsem záchvat smíchu. Kanou je pravý opak. Chlap jako hora, testosteron z něj páchne 
na kilometry. Když stojí vedle sebe, Ayase dosahuje Kanouovi asi do pasu, což v jistých situacích může být ideální výška (aspoň si neotlačí kolena ^^), ale zároveň to vypadá i dost stupidně. Naštěstí tohle je asi tak jediný nedostatek, který Okane ga nai má. Pokud se snažíte nevnímat příšerně přeslazeného Ayaseho (ano, také jsem měla sto chutí ho znásilnit, ale jen proto, abych se potom mohla dívat, jak brečí ^^), máte před sebou skvělou a hlavně ohromně vtipnou yaoi se vším všudy. Právě vtip je hlavním tahákem příběhu, který sám o sobě není nijak valný. Nejvíc mě bavilo sledovat Kanoua, který má na jednu stranu Ayaseho upřímně rád, ale na stranu druhou nikdy nemá dost silnou vůli na to, aby mu neubližoval (znásilňování atd…). A jeho myšlenkové pochody jsou přímo skvostné.
Celá anime i manga mají správnou atmosféru zkaženého podsvětí, kde obchod s bílým masem, ruská ruleta, vydírání, znásilňování, zastrašování a prodej orgánů jsou na denním pořádku a nikdo se nad tím nepozastavuje. Navíc se kromě hlavního hrdiny a jeho sladké příšery seznámíme i se spoustou jiných zajímavých postav, jako je ironický transvestita nebo sexy dvojčata – drsňáci. Pokud máte rádi yaoi, Okane ga nai patří k těm lepším, neměli byste ho minout. Hodnotím na 70 % (srazila jsem jich hodně za Ayaseho) a upřímně se těším na poslední dva díly.
0 komentářů:
Okomentovat