Twisted fairytales

Měla jsem včera zase jednu ze svých yaoi nálad. Víte vy vůbec, co Taylor dělá, když má yaoi náladu? Nechtějte to vědět! Ne, dobře,já vám to tedy řeknu (abyste si nemysleli kdovíco!). Jsem schopna do jedné ráno sedět u počítače, stahovat yaoi mangy jako o závod a přečíst i ty největší odpadky žánru. A málokdy se mi povede najít něco, co bych ihned po proklikání zhnuseně nevyhodila (všude je jen plno keců a žádná akce, proč sakra do popisu píšou „yaoi“, když je to jen obyčejná shonen-ai? Grr!). Včera to bylo trochu lepší. Zchroustala jsem pár celkem hrůzných kousků (Beast of the Tower, I love you Darling), několik hodně dobrých (Legal Drug, Demian Syndrom – mimochodem, kdyby někdo věděl, kde stáhnout tuhle mangu od třetího volume a výš, dejte mi vědět. Můžou být i rawy) a jednu úplně skvělou. A co té si dnes budeme povídat.

Jak u mě bývá zvykem, na nejlepší mangy vždycky najdu úplně haluzácky (nebo vůbec nikdy, ale o těch nevím, takže mě to neštve). Takže jsem včera prolézala nějaké yaoi fórum (a teď jsem si uvědomila, že jsem si neuložila adresu do záložek, asi mě trefí šlak T_T) a tam jsem narazila na – ta DÁ – Tokaido Hisame, mangu, která mě uchvátila jako máloco. Zkrátka láska na první pohled. (Fajn, nezastírám že jsem si ji stáhla jen proto, že mi jeden z chlapců na coveru připomínal Hijikatu z Gintamy, ale tenhle dojem mě po pár prvních obrázcích hodně rychle přešel).

Hned na začátek vám musím říct, že tahle manga nemá vůbec originální téma ani příběh. Je kreslená moc hezky, ale nikterak náramně umělecky. Není příliš akční a už vůbec ne romantická. Nejedná se tu o žádné husté yaoi, spíš o lehčí shonen-ai (a ještě navíc jednostranné), kde se o tom pořád jen mluví a mluví a skutek utek (tedy zatím, je totiž přeložených jen 6 kapitol). Nikdo tu nikomu nepadá do náruče a nikdo nepředvádí své sexy „sparkling“ nahé tělo. Nikdo tu nedělá vtipné superdeformed, nikdo se neksichtí jako debil a výskyt chibíků je spíš podprůměrný. Hrdinové nejsou žádní extra básníci, jeden z nich je naopak dost slizký a rozhodně bych (na rozdíl od jiných) nechtěla, aby mě stalkoval (kdo nezná význam slova „stalker“, najděte si to ve slovníku, já nevím, jak to rozumně přeložit. Prostě šmírák, no ^_^). Tokaido Hisame má všechno a skoro nic pořádně. Tak proč je tahle zatracená manga tak dobrá?

Má skvělé hrdiny a skvělé dialogy. Lidé se tam nemusí tvářit jako idioty, nemusí se transformovat v chibísky s liščími oušky a ocásky a nemusí krvácet z nosu, aby byli vtipní. Stačí jim, když se jen dívají a mluví. A paradoxně vůbec není ukecaná. Je to manga, kde se nikdo nestydí katanou porcovat bílá načechraná koťátka, kde žádná představa není dost perverzní a hlavně, je neuvěřitelně přehledná. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hned napoprvé rozumněla úplně všemu, každému pohybu, každému obrázku a každému výrazu.

Nehledě na to, že oba hrdiny si musíte zamilovat hned na první stránce. A o čem to vůbec je? (Odměna pro trpělivé, kteří článek dočetli až sem).

.

.

.

Je v podstatě o tom, že neopětovaná fanatická láska je pěkná svině a na první pohled děsná sranda (to se Taylor smála až se za bachorek popadala a dům se otřásal – vážně, přiběhla mě seřvat máma, “proč ku[cenzura] v jednu ráno ještě sedím u kompu!“ a přetáhla mě berlí po hlavě), ale pro toho, kdo ji zažívá, to asi moc veselé není.

.

.

.

Hm, nestačilo, že? Tak ještě jednou a pořádně.

Byli dva. Sice si říkali exorcisté, ale ve skutečnosti to byli obyčejní tuláci. Protože v éře Tenpou (1830 – 1844) se Japonsko jen hemžilo různými strašidly, démony, duchy a jinými neřády, neměli o práci (a tudíž i o zábavu) nouzi. Jediný problém měl Hisame s Itsukim a Itsuki s… ehm… sám se sebou. Abychom to lépe pochopili, trochu si tyto dva přiblížíme.

Hisame (19/165) - hlavní hrdina, uke a exorcista. Je skvělý v boji s mečem a sekání do démonů ho asi hodně baví (jinak by to nedělal, haha). Je to sirotek, vychoval ho jeho mistr (který mimochodem děsně připomíná Zuru z Gintamy, *cmuk*) a ten ho také naučil vymítačskému umění. Hisame má povahu spíš nekonfliktní, ke světu je otevřený, veselý, vždycky (a dokonce i nezištně!!!) se zastane slabších a těch, kteří jsou dle jeho názoru v právu. Líbí se mu bílá nadýchaná koťátka. Neprojevuje zájem o dívky ani o chlapce (vlastně ani nemůže, jak se dozvíme později) a občas působí trochu prostomyslně. Volný čas tráví odmítáním Itsukiho nabídek k sňatku, společné noci či koupeli a občas má co dělat, aby se ubránil jeho pokusům o znásilnění. Není to žádný submisivní blbeček, naopak na ukeho je dost ostrý a celkem samostatný. Jednou by se chtěl oženit, mít pěknou ženu a děti a žít normální život, v čemž mu ale Itsuki velmi urputně (a zatím i velmi úspěšně) brání. Tvrdošíjně odmítá, že je gay (a možná ani není). I když si to nepřiznává (nebo jen velice nerad), bez Itsukiho by asi brzo skončil.

Itsuki (19/180) - druhý hlavní hrdina, dokonalá stíhačka, seme a buddhistický mnich, většinu svého času nadržený jak stepní koza. Tváří se buď smrtelně nebezpečně nebo se slizce usmívá. Dvacet čtyři hodin denně si představuje, co všechno by s Hisamem dělal, když se Hisame nechal. Protože však Hisame všechny jeho projevy lásky odmítá, řeší Itsuki své problémy jinde, takže je nejčastěji k nalezení ve veřejných domech či ve starostlivém objetí vdaných paniček. Je arogantní, necitlivý, sebestředný, sobecký, chorobně žárlivý a na pocity jiných zvysoka kašle, Hisameho však doopravdy miluje. I když „miluje“ je slabé slovo, spíš by se dalo nahradit „posedlostí“. Pokud jste někdy hledali učebnicový příklad pro pojem „fanatik“, je to Itsuki. Zcela nestoudně považuje Hisameho za svůj osobní majetek, už jako malý šikanoval všechny ostatní děti, které si s Hisamem chtěly hrát a také pro jistotu přebral všechny Hisameho holky (protože žádná ho nemohla milovat víc než Itsuki). Že tím omezuje Hisameho osobní svobodu mu samozřejmě ani v nejmenším nevadí. Zdaleka není tak hodný jako Hisame, zadarmo přece ani kuře (ani mnich) nehrabe, je ochoten svému příteli s vymítačskou prací pomoci jen ze dvou důvodu – pokud hrozí, že se Hisamemu něco stane (to se z něj stává vraždící maniak) nebo když mu Hisame slíbí splnit přání (jako třeba 1 000 x říct „Miluju tě, Itsuki“ nebo společnou koupel). Jeho životním cílem je zůstat s Hisamem až do smrti (a asi i po ní). Itsuki je trochu složitější charakter a proto ho mám nejraději. Ačkoliv se většinou směje a vtipkuje, díky několika nehumorným scénám si uvědomíme, že je jeho úděl ve skutečnost dost smutný.

P.S: zatím je přeloženo pouze šest kapitol, ale nebojte se to přečíst, protože jde o mangu epizodickou a každá kapitola je uspokojivě ukončena. Nehrozí tedy nebezpečí, že by vám překlad skončil v polovině napínavého příběhu a vy musel dva měsíce čekat na další. Navíc americká překladatelská skupina se zdá celkem aktivní, takže o mrtvý překlad by se jednat nemělo.

P.P.S: i když se jedná o žánr shonen-ai, je to hlavně akční komedie. Myslím, že je to manga vhodná i pro kluky. Jestli se někomu z vás při slově „shonen-ai“ nezvedá žaludek, určitě ji vyzkoušejte!