Bookmani



BOOKMAN (88)

alias „panda type“, Čína

Seiyu: Aono Takeshi

GALERIE



Praštěný přestárlý Číňan, který nemá jméno a představuje se jednouše jako Bookman. (Jmenuji se Bookman a všichni mi říkají Bookman. ^_^) , což je také jeho povolání a podstata jeho existence. Jeho úkolem je zaznamenávat tajnou historii světa, a proto pracuje po boku Černého řádu, aby mu náhodou něco důležitého neuniklo. Ve válce s Earlem se považuje za neutrálního a na straně klaďasů se ocitl jen tak (pro srandu králíkům). Razí teorii, že Allen je "Ničitel času" a že je jediný, kdo může zničit Earla (ale to my víme už dávno, jinak by to přece nebyl hlavní hrdina, že? ^^). Když to přežene s očním make-upem (tedy vždycky), vypadá jako panda (berme to tak, že je to čínský nacionalista), což mu jeho učedník Lavi nikdy nezapomene hodit na talíř. Aby nebyl out, má svoji vlastní Innocence. Jmenuje se Nebeský kompas a je to sada jehlic pro akupunkturu, se kterými dokáže nepřátelům provádět velmi bolestivé a nepříjemné věci.



LAVI (18)

alias „little devil type“, míšenec

Seiyu: Suzumura Kenichi

GALERIE




Dlouho jsme nevěděli, jestli se jmenuje Lavi, Rabi, Ravi, či dokonce Labi *bleh*, ale nakonec je to jedno, protože se ukázalo, že ani jedna z těchto variant jeho jména není opravdová. Lavi je jen alias a jeho skutečné jméno nikdo nezná, jak je u Bookmanů dobrým zvykem už dlouhá léta.

I tady platí rovnice: zrzavé vlasy = bavič, což je klišé, které nesmí chybět v žádné anime. Naštěstí si Lavi svou reputaci spravil v několika flasbackových obrázcích, kde se ukázalo, že svou bezstarostnou osobnost jen předstírá a ve skutečnosti patří k nejtemnějším graymanovským charakterům. Jako budoucí Bookman kdyby býval chladný, nepřístupný, bezcitný, uzavřený vůči ostatním, žil jen, aby sledoval a zaznamenával historii a lidé pro něj nebyli víc než inkoust na papíře. To se změnilo až s jeho příchodem do Černého řádu, kdy se jeho osobnost přetvořila a z Laviho se stal přátelský vtipálek – ale jestli je tohle jeho skutečná povaha nebo jen maska, těžko říct..

Jeho anti-akuma zbraň je malé sympatické kladívko, které může libovolně (s pokynem „Odzuchi Kodzuchi“) zvětšovat a všelijak natahovat, přičemž z Laviho pohledu nemění svou hmotnost, naopak Akumám, které tímto kladivem dostanou mezi parohy, to moc příjemné není. Většinou se tak leknou, že šokem vybuchnou, chudinky.

Kromě toho se prodlužující se násada dobře hodí na cestování a když jde do tuhého, Lavi může pomocí kladiva vyvolat základní elementy. Zatím ukázal Hi Ban: Gouka Kaijin (Ohnivá pečeť), kdy vytvoří víry plamenů v podobě hada, Ten Ban: RaiTei Kaiten (Nebeská pečeť) – blesky, Moku Ban: Tenchi Bankai (Dřevěná pečeť) – ovládá přírodní živly, dobře se hodí třeba k rozehnání mraků, za kterými se skrývají ošklivé staré Akumy a Konbo Ban: Gouraiten (Kombinovaná pečeť) – spojení ohnivé a nebeské pečetě, kdy vyvolá obřího hada z ohně a železa. Jak vidíte, je to docela užitečné a to nemluvím o klasických výhodách kladívka, kdy si majitel může stlouci vlastní rakev, kdykoliv se mu zachce. A aby to nebylo k Laviho schopnostem málo, mladý Bookman má dokonalou paměť – zapamatuje si všechno, co uvidí.

Rád provokuje okolí, vymýšlí stupidní přezdívky svým kolegům, libuje si v puberťáckých vtípcích, jako je kreslení po tvářích spících kamarádů a jaksi podezřele se lísá k Lenalee. (Taylor: „Bleh!“). Často se baví s Kandou a je jediný, kdo má privilegium oslovovat ho křestním jménem. („Yuu, is it really you?“); (Taylor si právě vzpomněla na všechny ty doujinshi a vůbec se této skutečnosti nediví *perverzní úsměv ^_^).

Lavi drží jednu prioritu – zatím „umírá“ nejčastěji ze všech graymanovských pstav a my, fanoušci, jen trneme, kdy to bude definitivní. A ještě jedna informace k Laviho dobru: kromě Allena je jediný Exorcista v Noemově Arše, který po boji se svým Noahem zůstal celý, relativně zdravý a s použitelnou Innocence.

Sakura committee

Tenhle stejnokroj dorm lídrů z Hana kimi úplně miluju. Když ho v manze vytáhli poprvé, zbožně jsem na tu stránku zírala snad deset minut ^_^.

V dorama se mi zprvu nelíbilo, že jsou obleky bílé, protože v nich kluci vypadali jako pekaři. Jenže když došlo na vážnou akci, ani nevím, jak se jim to povedlo, ale prostě byli hrozně cool. ^_^ (Dobrá, asi to nebylo těmi kabáty, ale lidmi, kteří je měli na sobě - obzvlášť Namba Minami, ten uprostřed *nosebleed*). Z toho vyplývá, že teď opravdu nevím, jestli se mi líbí víc ty černé z mangy nebo ty bílé z live action. Můžete to sami porovnat ^_^

MANGA VERSION

LIVE ACTION VERSION

Pro zvětšení klikněte na obrázek. Na snapshoty z dorama děkuji kkaitou.

Bonus

Minikapitolka obsahující dva kraťoučké příběhy - sequel k Tajemnému přechodu přes Hakone a Před cestou...

BONUSOVÁ KAPITOLA

Noc čtvrtá - Tajemný přechod přes Hakone

Moje oblíbená flaskbacková kapitola. Upřímně, mít doma dítě jako je Itsuki, asi ho třískám ve dne v noci, ale takhle v manze a v bezpečné vzdálenosti je hrozně sladký ^__^

NOC ČTVRTÁ - TAJEMNÝ PŘECHOD PŘES HAKONE

Noc třetí - Podivná mapa Sagami

Máte štěstí, že mě nezřízeně baví překládat tuhle mangu, protože jen díky tomu jste mě včera v komentářích k předchozí kapitole ukecaly. Máte radost, co? ^_^ Já taky. ^_^ Mimochodem, v této kapitole je nejkrásnější vyznání lásky v celé manga historii a komu při něm neposkočí srdce (Hisame se nepočítá @_@), tomu ukousnu hlavu! -_-

NOC TŘETÍ - PODIVNÁ MAPA SAGAMI

Noc druhá - Nekomata za měsíční noci

Tady máte druhou kapitolu v rychlém sledu za tou první, ale ne, že si na to zvyknete. Jdu teď překládat něco jiného, takže Hisame se musí zařadit do fronty ^_^

NOC DRUHÁ - NEKOMATA ZA MĚSÍČNÉ NOCI

Noc první - Město pavouků

Takže jsem zase neodolala. Potřebuje to snad další komentář? Ne, nepotřebuje.

Ale protože jsem v dobrém rozmaru, ještě vám prozradím, jak se na mangu balí kluci (ano, teď přijde hustá love story! ^^). Šla jsem tak včera do obchodu – těsně před zavíračkou, máma se rozhodla, že si uděláme punč na zahřátí, aby bylo jasno, já se obyčejně hrozně vzpouzím, když mám jít nakupovat, ale když jde o alkohol… no, prostě jsem cválala jako o život, abych toho ruma, džus a víno stihla koupit dřív, než obchod zavřou. U pokladny jsem si vzpomněla na jednu scénu z Hisameho a začala jsem se blbě tlemit (to se mi někdy stává). Cizí chlapec vedle ve frontě si ale nejspíš myslel, že se směju na něj a už na mě mával a mrkal, asi ať na něj počkám či co… No, ještě že si prodavačka mákla a stihla jsem vypadnout. (Se mi totiž nelíbil). Hm, a to je celé. Co z toho plyne? V podstatě nic, jen jsem vás chtěla pobavit ^^.


NOC PRVNÍ - MĚSTO PAVOUKŮ

Tokaido Hisame

Měla jsem včera zase jednu ze svých yaoi nálad. Víte vy vůbec, co Taylor dělá, když má yaoi náladu? Nechtějte to vědět! Ne, dobře,já vám to tedy řeknu (abyste si nemysleli kdovíco!). Jsem schopna do jedné ráno sedět u počítače, stahovat yaoi mangy jako o závod a přečíst i ty největší odpadky žánru. A málokdy se mi povede najít něco, co bych ihned po proklikání zhnuseně nevyhodila (všude je jen plno keců a žádná akce, proč sakra do popisu píšou „yaoi“, když je to jen obyčejná shonen-ai? Grr!). Včera to bylo trochu lepší. Zchroustala jsem pár celkem hrůzných kousků (Beast of the Tower, I love you Darling), několik hodně dobrých (Legal Drug, Demian Syndrom – mimochodem, kdyby někdo věděl, kde stáhnout tuhle mangu od třetího volume a výš, dejte mi vědět. Můžou být i rawy) a jednu úplně skvělou. A co té si dnes budeme povídat.

Jak u mě bývá zvykem, na nejlepší mangy vždycky najdu úplně haluzácky (nebo vůbec nikdy, ale o těch nevím, takže mě to neštve). Takže jsem včera prolézala nějaké yaoi fórum (a teď jsem si uvědomila, že jsem si neuložila adresu do záložek, asi mě trefí šlak T_T) a tam jsem narazila na – ta DÁ – Tokaido Hisame, mangu, která mě uchvátila jako máloco. Zkrátka láska na první pohled. (Fajn, nezastírám že jsem si ji stáhla jen proto, že mi jeden z chlapců na coveru připomínal Hijikatu z Gintamy, ale tenhle dojem mě po pár prvních obrázcích hodně rychle přešel).

Hned na začátek vám musím říct, že tahle manga nemá vůbec originální téma ani příběh. Je kreslená moc hezky, ale nikterak náramně umělecky. Není příliš akční a už vůbec ne romantická. Nejedná se tu o žádné husté yaoi, spíš o lehčí shonen-ai (a ještě navíc jednostranné), kde se o tom pořád jen mluví a mluví a skutek utek (tedy zatím, je totiž přeložených jen 6 kapitol). Nikdo tu nikomu nepadá do náruče a nikdo nepředvádí své sexy „sparkling“ nahé tělo. Nikdo tu nedělá vtipné superdeformed, nikdo se neksichtí jako debil a výskyt chibíků je spíš podprůměrný. Hrdinové nejsou žádní extra básníci, jeden z nich je naopak dost slizký a rozhodně bych (na rozdíl od jiných) nechtěla, aby mě stalkoval (kdo nezná význam slova „stalker“, najděte si to ve slovníku, já nevím, jak to rozumně přeložit. Prostě šmírák, no ^_^). Tokaido Hisame má všechno a skoro nic pořádně. Tak proč je tahle zatracená manga tak dobrá?

Má skvělé hrdiny a skvělé dialogy. Lidé se tam nemusí tvářit jako idioty, nemusí se transformovat v chibísky s liščími oušky a ocásky a nemusí krvácet z nosu, aby byli vtipní. Stačí jim, když se jen dívají a mluví. A paradoxně vůbec není ukecaná. Je to manga, kde se nikdo nestydí katanou porcovat bílá načechraná koťátka, kde žádná představa není dost perverzní a hlavně, je neuvěřitelně přehledná. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hned napoprvé rozumněla úplně všemu, každému pohybu, každému obrázku a každému výrazu.

Nehledě na to, že oba hrdiny si musíte zamilovat hned na první stránce. A o čem to vůbec je? (Odměna pro trpělivé, kteří článek dočetli až sem).

.

.

.

Je v podstatě o tom, že neopětovaná fanatická láska je pěkná svině a na první pohled děsná sranda (to se Taylor smála až se za bachorek popadala a dům se otřásal – vážně, přiběhla mě seřvat máma, “proč ku[cenzura] v jednu ráno ještě sedím u kompu!“ a přetáhla mě berlí po hlavě), ale pro toho, kdo ji zažívá, to asi moc veselé není.

.

.

.

Hm, nestačilo, že? Tak ještě jednou a pořádně.

Byli dva. Sice si říkali exorcisté, ale ve skutečnosti to byli obyčejní tuláci. Protože v éře Tenpou (1830 – 1844) se Japonsko jen hemžilo různými strašidly, démony, duchy a jinými neřády, neměli o práci (a tudíž i o zábavu) nouzi. Jediný problém měl Hisame s Itsukim a Itsuki s… ehm… sám se sebou. Abychom to lépe pochopili, trochu si tyto dva přiblížíme.

Hisame (19/165) - hlavní hrdina, uke a exorcista. Je skvělý v boji s mečem a sekání do démonů ho asi hodně baví (jinak by to nedělal, haha). Je to sirotek, vychoval ho jeho mistr (který mimochodem děsně připomíná Zuru z Gintamy, *cmuk*) a ten ho také naučil vymítačskému umění. Hisame má povahu spíš nekonfliktní, ke světu je otevřený, veselý, vždycky (a dokonce i nezištně!!!) se zastane slabších a těch, kteří jsou dle jeho názoru v právu. Líbí se mu bílá nadýchaná koťátka. Neprojevuje zájem o dívky ani o chlapce (vlastně ani nemůže, jak se dozvíme později) a občas působí trochu prostomyslně. Volný čas tráví odmítáním Itsukiho nabídek k sňatku, společné noci či koupeli a občas má co dělat, aby se ubránil jeho pokusům o znásilnění. Není to žádný submisivní blbeček, naopak na ukeho je dost ostrý a celkem samostatný. Jednou by se chtěl oženit, mít pěknou ženu a děti a žít normální život, v čemž mu ale Itsuki velmi urputně (a zatím i velmi úspěšně) brání. Tvrdošíjně odmítá, že je gay (a možná ani není). I když si to nepřiznává (nebo jen velice nerad), bez Itsukiho by asi brzo skončil.

Itsuki (19/180) - druhý hlavní hrdina, dokonalá stíhačka, seme a buddhistický mnich, většinu svého času nadržený jak stepní koza. Tváří se buď smrtelně nebezpečně nebo se slizce usmívá. Dvacet čtyři hodin denně si představuje, co všechno by s Hisamem dělal, když se Hisame nechal. Protože však Hisame všechny jeho projevy lásky odmítá, řeší Itsuki své problémy jinde, takže je nejčastěji k nalezení ve veřejných domech či ve starostlivém objetí vdaných paniček. Je arogantní, necitlivý, sebestředný, sobecký, chorobně žárlivý a na pocity jiných zvysoka kašle, Hisameho však doopravdy miluje. I když „miluje“ je slabé slovo, spíš by se dalo nahradit „posedlostí“. Pokud jste někdy hledali učebnicový příklad pro pojem „fanatik“, je to Itsuki. Zcela nestoudně považuje Hisameho za svůj osobní majetek, už jako malý šikanoval všechny ostatní děti, které si s Hisamem chtěly hrát a také pro jistotu přebral všechny Hisameho holky (protože žádná ho nemohla milovat víc než Itsuki). Že tím omezuje Hisameho osobní svobodu mu samozřejmě ani v nejmenším nevadí. Zdaleka není tak hodný jako Hisame, zadarmo přece ani kuře (ani mnich) nehrabe, je ochoten svému příteli s vymítačskou prací pomoci jen ze dvou důvodu – pokud hrozí, že se Hisamemu něco stane (to se z něj stává vraždící maniak) nebo když mu Hisame slíbí splnit přání (jako třeba 1 000 x říct „Miluju tě, Itsuki“ nebo společnou koupel). Jeho životním cílem je zůstat s Hisamem až do smrti (a asi i po ní). Itsuki je trochu složitější charakter a proto ho mám nejraději. Ačkoliv se většinou směje a vtipkuje, díky několika nehumorným scénám si uvědomíme, že je jeho úděl ve skutečnost dost smutný.

P.S: zatím je přeloženo pouze šest kapitol, ale nebojte se to přečíst, protože jde o mangu epizodickou a každá kapitola je uspokojivě ukončena. Nehrozí tedy nebezpečí, že by vám překlad skončil v polovině napínavého příběhu a vy musel dva měsíce čekat na další. Navíc americká překladatelská skupina se zdá celkem aktivní, takže o mrtvý překlad by se jednat nemělo.

P.P.S: i když se jedná o žánr shonen-ai, je to hlavně akční komedie. Myslím, že je to manga vhodná i pro kluky. Jestli se někomu z vás při slově „shonen-ai“ nezvedá žaludek, určitě ji vyzkoušejte!