Yuuki

The hands of clocks will continue ticking. Therefore treasure every moment you have and treat today as the utmost gift you´ll have.

Masivní osteolýza neboli Gorhamova nemoc neboli Syndrom rozpouštějících se kostí je nemoc, kterou byste dozajista nechtěli dostat. Tato choroba je díky své vzácnosti prakticky neznámá, nevyléčitelná a smrtící. Z neznámých příčin napadá vaše kosti, které pak pomalu nebo rychle (říká se 4 měsíce – 5 let) rozpouštějí, až nakonec zmizí úplně. Pokud máte štěstí, průběh nemoci se může sám od sebe zastavit, pokud ne, nezachrání vás ani Bůh. Své oběti si nijak zvlášť nevybírá, ale ohroženější skupinou jsou muži do čtyřiceti let věku. Nicméně Gorhamovy nemoci se bát nemusíte. Je nesmírně vzácná – díkybohu. První případ byl popsán v druhé polovině devatenáctého století a od té doby bylo popsáno pouhých osm případů (jinde jsem četla jedenáct a ještě jinde dokonce dvě stě, tak si vyberte). To se spíš bojte, že ráno vylezete na dvůr a sejme vás meteorit, pravděpodobnost této smrti je vyšší. Musel byste mít opravdu smůlu, aby masivní osteolýza napadla zrovna vás.

Yuuki tu smůlu měl. Energický a veselý chlapec se právě vracel z pracovního pobytu v Austrálii a ještě si v Perthu stihl skočit na rutinní zubní prohlídku. A právě tam rentgen odhalil, že má v lebce díru velkou jako… no, zkrátka dost velkou na to, aby už bylo pozdě.

Well, it already takes so much effort for me just to live on.

A teď, když už známe potřebná fakta, můžeme dvě hodiny sledovat, jak Yuuki trpí… a jak se zoufale snaží za pomoci svých přátel z Austrálie s chorobou bojovat, ale pomalu, ale jistě jí podléhá. Jak se začíná lámat jeho živelná povaha. Jak se bojí tmy. Jak jeho nemoc nezadržitelně postupuje. Jak jsou všechny pokusy lékařů marné. A je to o to horší, že Yuukiho hraje Kamenashi Kazuya, který ho, bez nadsázky, zahrál jako bůh. Věřila jsem mu každičké mrknutí, každičký záchvěv v obličeji. Z dalších herců pak stojí za řeč jen Yamaguchi Tatsuya a Yuka jako Yuukiho přátelé, ale stejně působí jen jako vedlejšáci, protože zazářit vedle Kamenashiho je snad nemožné. Na Oguri Shuna se moc netěšte, kromě jedné dokonalé scénky s hroznovým vínem, otevřenými ústy starého farmáře a cigaretou, toho moc nepředvede, jen se několikrát projde před kamerou s totálně kamenným výrazem.

Když si Yuukiho trochu rozebereme, zjistíme, že jeho tragika není až zas tak strašná. Jistě, je to hrozná nemoc, ale každý třetí chudák s rakovinou přece trpí mnohem hůř. Je to film podle skutečné události, ale přece jen, na Gorhamovu nemoc zemřelo jen pár lidí, na rakovinu jich umírají tisíce. A navíc, Yuuki měl přátele, kteří při něm stáli až do konce. Tak proč jsem potom celou druhou polovinu filmu probrečela na konci mi tekly slzy proudem? Rakovinových a leukemických tragi dramat jsem už viděla aspoň tucet a všechny mě nechaly chladnou, maximálně se mi trochu třásla brada. Ne, u hraného filmu jsem ještě takhle nahlas nebrečela, u anime možná jednou a dvakrát u knihy. Tak mi řekněte, jak to ti Japonci udělali?

Yuuki je jeden z nejsmutnějších a nejdojemnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Ve svém žánru je to sníme dokonalý. Je to film, který se nedá převyprávět. Musíte se podívat sami. Ale připravte si dostatečnou zásobu papírových kapesníčků a něco sladkého na obalení pocuchaných nervů.

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Film jsem viděla poprvé už asi před rokem, když jsem začala o Kazuyovi hledat všechno možné. Bohužel ho u nás doposud nikdo nepřeložil a neexistují k němu ani anglické titulky, jen nějaké španělské či co, takže mi k celkovému dojmu chyběla ta potřebná slova, která ve spojení s Kameho hereckým výkonem jistě zapříčiní celý vodopád slz. Škoda :( Film je to opravdu hezký a určitě má co říct.

Okomentovat