Hana kimi

Ashiya Mizuki kdysi v televizi viděla juniorského šampióna ve skoku vysokém, Sana Izumiho, a okamžitě si jej zidealizovala. Vždyť byl stejně starý jako ona a už toho tolik dokázal! Jenže pak se něco stalo a Sano se sportem přestal. Jednoduše se vším praštil a zmizel. A Mizuki, protože to byla dívka podnikavá, se rozhodla, že to tak nenechá a že přinutí chlapce znovu skákat.

Z Ameriky, kde žila, se odstěhovala do Japonska a nastoupila na stejnou střední školu jako Sano. A teď – problém číslo jedna: jednalo se o čistě chlapeckou školu (ještě že Mizuki neměla moc velká prsa a s pomocí těsné vesty (Taylor: „Au!“) šlo všechno zamaskovat). A problém číslo dvě: v Osaka Gakuen byste normálního člověka těžko hledali, škola je plná homosexuálů, bisexuálů, pozérů, narcistů, násilníků, lolishotů, ztroskotanců a dalších pochybných existencí. Snad není třeba nahlas psát, že Mizučin pobyt bude velmi zábavný. (Taylor: „Yay!“)

A teď vám lehce předestřu trnitou cestu, po níž jsem se k Hana Kimi dopracovala. Na mangu jsem narazila asi před půl rokem, ale tehdy jsem jen zběžně prohlédla první volume, vůbec mě nezaujala a ihned jsem ji vyhodila (litovala jsem jediného – že mi stažení téhle blbosti sežralo deset drahocenných bodů na vnmanga.com). Měla jsem tehdy takové mozko-ždímající období kvůli blížící se maturitě, takže jsem četla jen nenáročné romantické/melodramatické/školní komedie (Goong, Lovely Complex, Akuma de sourou, W-Juliet a dokonce Koukou Debut – jej, na tenhle radši nevzpomínám @_@) a Hana Kimi byla jedna z nich, bohužel v tom množství skoro stejných (a občas dost hrůzných) mang úplně zanikla. Zapomněla jsem na ni jako na smrt.

Na začátku prázdnin se ale začalo vysílat zbrusu nové dorama s krajně podezřelým názvem Hanazakari to kimitachi e – samozřejmě mi to napoprvé nedošlo, protože jsem asi stejně všímavá jako hlavní hrdinka Mizuki (to znamená nijak), pak jsem ale viděla teaser, něco málo jsem o tom přečetla a pár těžkých minut se mi kolečka v hlavě točila jako pominutá, jak jsem se snažila vzpomenout si, proč je mi to tak divně podezřelé. A potom mi to konečně docvaklo! „Ale [cenzura],” povídám si, “vždyť to je asi podle tamté mangy.” A samozřejmě že bylo. Jedna a jedna je kolik?

I přesto, že jsem si dorama okamžitě zamilovala, trvalo mi dva měsíce, než jsem rozhodla vrátit se k manze. A pak konečně – před třemi dny jsem se konečně odhodlala. Hned na první stránce jsem pochopila, proč mě Hana Kimi poprvé nezaujala. Tolik textu, mon Dieu! A nejen v bublinách, ale i v obrázcích, za kraji stránek a všude! Zkrátka, je to manga slušně ukecaná (alespoň ze začátku, pak se to buď zlepšilo nebo jsem si zvykla). Pro lidi jako já, kteří mangu prakticky nečtou, jen si prohlížejí obrázky a nějaký text je interesuje jen v okamžicích, kdy se schyluje k nějakému techtle mechtle, je Hana Kimi přece jen trochu nepochopitelná. Ale protože jsem už základní fakta znala z dorama, začala jsem ji číst pořádně a dobře jsem udělala. (Tak je to u mě se vším. Nejlepší mangy vždycky napoprvé odsoudím. Nejlepší anime mi VŽDYCKY půl roku leží doma, než je vezmu na milost). A také jsem docela koukala, někdy i s otevřenou pusou. Protože jak se ukázalo, dorama se mangy nedrží ani velice volně, spíš se jí občas letmo dotkne (to mi v žádném případě nevadí. Manga je manga a dorama je dorama, jen ty obleky Sakura comitee mohli udělat černé i v live action). A tak se ukázalo, že Sano Izumi je ve skutečnosti docela pohodář, Hara Akiha je chlap (Taylor: „A jaký!“ *nosebleed*), Namba Minami bohužel trochu slizký (jediný, kdo se mi víc líbí v dorama), ale nakonec se vždycky zachová správně a při pohledu na Oskara mi padala čelist až do klávesnice.

Hanazakari to Kimitachi e je manga dokončená (naštěstí, jinak bych to asi nepřežila), autorkou je Nakajo Hisaya (geniální ženština, klaním se ^_^) a stáhnout si ji můžete třeba na vnmanze nebo mangatraders. Okamžitě se vyšplhala mezi mých deset nejoblíbenějších mang a ve svém žánru dokonce zabrala první místo (skopla z něj Goong, ale protože se právě chystám na Ouran, je možné, že se tam moc dlouho neohřeje ^_^). To všechno díky krásné kresbě, zajímavému příběhu (ačkoliv se to nezdá, občas je i pěkně napínavá), skvělému inteligentnímu humoru (žádné alkoholické a fekální vtípky, natož pantsu shoty, bleh) a nebývale sympatickým hrdinům. Žánr je všude definovaný jako romantika, komedie, shoujo, já bych však ještě přidala shonen-ai, i když to všude jinde tají ^_^. Kromě heterosexuálního ústředního páru (v němž však stejně oba vypadají jako kluci), je to s orientací postav jako na houpačce a yaoi akcí si taky užijete dost a dost.

Přestože je tahle manga skvělá, dokonalá a kdovíco ještě, nebudu vám ji vnucovat a ani doporučovat. (Ještě byste se mi zabouchli do Sana, to tak!) Pokud vás totiž nepřesvědčí fakt, že jsem ji četla do čtyř do rána (ano, tohle se mi stalo poprvé, dokonce ani u D. Gray-man to taková krize nebyla, u něj jsem vydržela jen do půl druhé) a že mi nebylo líno založit si tři účty na vnmanze, abych nebyla omezena stahováním max. deseti souborů za dvacet čtyři hodin, nepřesvědčí vás už nic! Howgh! ^__^

Yuuki

The hands of clocks will continue ticking. Therefore treasure every moment you have and treat today as the utmost gift you´ll have.

Masivní osteolýza neboli Gorhamova nemoc neboli Syndrom rozpouštějících se kostí je nemoc, kterou byste dozajista nechtěli dostat. Tato choroba je díky své vzácnosti prakticky neznámá, nevyléčitelná a smrtící. Z neznámých příčin napadá vaše kosti, které pak pomalu nebo rychle (říká se 4 měsíce – 5 let) rozpouštějí, až nakonec zmizí úplně. Pokud máte štěstí, průběh nemoci se může sám od sebe zastavit, pokud ne, nezachrání vás ani Bůh. Své oběti si nijak zvlášť nevybírá, ale ohroženější skupinou jsou muži do čtyřiceti let věku. Nicméně Gorhamovy nemoci se bát nemusíte. Je nesmírně vzácná – díkybohu. První případ byl popsán v druhé polovině devatenáctého století a od té doby bylo popsáno pouhých osm případů (jinde jsem četla jedenáct a ještě jinde dokonce dvě stě, tak si vyberte). To se spíš bojte, že ráno vylezete na dvůr a sejme vás meteorit, pravděpodobnost této smrti je vyšší. Musel byste mít opravdu smůlu, aby masivní osteolýza napadla zrovna vás.

Yuuki tu smůlu měl. Energický a veselý chlapec se právě vracel z pracovního pobytu v Austrálii a ještě si v Perthu stihl skočit na rutinní zubní prohlídku. A právě tam rentgen odhalil, že má v lebce díru velkou jako… no, zkrátka dost velkou na to, aby už bylo pozdě.

Well, it already takes so much effort for me just to live on.

A teď, když už známe potřebná fakta, můžeme dvě hodiny sledovat, jak Yuuki trpí… a jak se zoufale snaží za pomoci svých přátel z Austrálie s chorobou bojovat, ale pomalu, ale jistě jí podléhá. Jak se začíná lámat jeho živelná povaha. Jak se bojí tmy. Jak jeho nemoc nezadržitelně postupuje. Jak jsou všechny pokusy lékařů marné. A je to o to horší, že Yuukiho hraje Kamenashi Kazuya, který ho, bez nadsázky, zahrál jako bůh. Věřila jsem mu každičké mrknutí, každičký záchvěv v obličeji. Z dalších herců pak stojí za řeč jen Yamaguchi Tatsuya a Yuka jako Yuukiho přátelé, ale stejně působí jen jako vedlejšáci, protože zazářit vedle Kamenashiho je snad nemožné. Na Oguri Shuna se moc netěšte, kromě jedné dokonalé scénky s hroznovým vínem, otevřenými ústy starého farmáře a cigaretou, toho moc nepředvede, jen se několikrát projde před kamerou s totálně kamenným výrazem.

Když si Yuukiho trochu rozebereme, zjistíme, že jeho tragika není až zas tak strašná. Jistě, je to hrozná nemoc, ale každý třetí chudák s rakovinou přece trpí mnohem hůř. Je to film podle skutečné události, ale přece jen, na Gorhamovu nemoc zemřelo jen pár lidí, na rakovinu jich umírají tisíce. A navíc, Yuuki měl přátele, kteří při něm stáli až do konce. Tak proč jsem potom celou druhou polovinu filmu probrečela na konci mi tekly slzy proudem? Rakovinových a leukemických tragi dramat jsem už viděla aspoň tucet a všechny mě nechaly chladnou, maximálně se mi trochu třásla brada. Ne, u hraného filmu jsem ještě takhle nahlas nebrečela, u anime možná jednou a dvakrát u knihy. Tak mi řekněte, jak to ti Japonci udělali?

Yuuki je jeden z nejsmutnějších a nejdojemnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Ve svém žánru je to sníme dokonalý. Je to film, který se nedá převyprávět. Musíte se podívat sami. Ale připravte si dostatečnou zásobu papírových kapesníčků a něco sladkého na obalení pocuchaných nervů.

My boss my hero

Sakaki Makio, 27 let, záliby: chlast, děvky, rvačky a puding. Přezdívka: Tornádo Sakaki, povolání: mafie. Přesněji řečeno, je to nejstarší syn současného bosse Ostrých tesáků z Kantou a jednou by měl taťkovo řemeslo přebrat. Jenže (vždycky se totiž najde nějaké „jenže“). Milý Makio, ačkoliv má pěsti ze železa a čínskou mafii ztříská na jednu hromadu, aniž by se zapotil, neumí ani do pěti napočítat a jeho mozek není schopen souvisle fungovat déle než 90 sekund. Je to zkrátka dement. Ne jako urážka, ale jako diagnóza. A takový člověk se má stát mafiánským bossem? Jen řekněte, vy byste takovému děcku svěřili velení svého milovaného klanu? Já tedy ne. Já být na šéfově místě, bez řečí předám bosování mladšímu synkovi Mikiovi, který je sice na nožičky a na ručičky poněkud slabý, ale má v hlavince aspoň trochu mozku a ekonomické uvažování. Jenže yakuzácký tatík je prostě vyměklík, využije té minuty a půl, co Makiova mozková aktivita překročí stupeň nula a dá klukovi poslední šanci. Jestli chce vládnout gangu, musí mít něco v hlavě. Proto je třeba, aby nastoupil na střední školu a načerpal velevzácné vědomosti. A samozřejmě odmaturoval. (Taťka je ale ďábel, co? ^^) A že je mladému sedmadvacet? No a co taťka se zná s ředitelem školy, to půjde zařídit.

A tak chlapci, ač se brání zuby nehty, nakonec nic jiného nezbude. Mafián, který se nezalekne žádné rvačky, se musí nenápadně infiltrovat do školy plné pubertálních smrádků, učit se anglicky, chovat se jako hodný chlapec, nechat se šikanovat agresivnějšími spolužáky, odpustit si třicet dopoledních cigaretek a pečovat o školního králíčka. Parádička, ne? Muchaha… ehm, pardon. (Když Taylor má z tohohle dorama prostě radost ^___^)

My boss my hero je školní komedie a to školní komedie se vším všudy. Najdeme tu (jmenovitě) epizodu se školním festivalem, písemkovou epizodu i školní sportovní přebory. (Lázeňská i plážová epizoda v sestavě bohužel/dík /nehodící se škrtněte/ chybí.) Makio si zvyká na středoškolský život a po počátečním šoku zjišťuje, že se mu to docela líbí. Stává se předsedou třídy (protože ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli řídíte gang nebo třídu, hlavn když něco řídíte), postupně si získává respekt svých spolužáků, poprvé v životě má kamarády, dokoce se zamiluje do spolužačky (Trapas! Faux pas! On, Sakaki Makio, který může mít každou děvku z podsvětí, se zabouchne do naivní šestnáctileté holčiny!) a co je nejhorší, civilní život se mu zalíbí natolik, že se už možná nebude chtít ke klanu vrátit. Lidičky, z toho ještě bude problémů!

My boss my hero má 10 epizod a v hlavních rolích se objeví celá plejáda japonských popových zpěváčků, ale nebudeme o nich kvůli tomu smýšlet zle, protože kluci jsou jako herci opravdu skvělí.

Nagase Tomoya (Sakaki Makio) je výborný, často sice hodně přehrává, ale nevypadá u toho jako opice (Taylor stále nepřekonala šok z Lovely complex), právě naopak, skvěle hraje jak hodného studentíka, tak agresivního mafiána. Také nazpíval endingovou písničku Sorafune, která je kupodivu příjemná i pro moje metalové uši.

Další v řadě, Tegoshi Yuya je jako Sakakiho hodný spolužák Sakura-nantoka sladký, až to bolí, nicméně k jeho roli se to hodí (a nemá rád sladkosti, pročpak asi? nejspíš mu k pocitu přeslazení stačí pohled do zrcadla).

Úplně dokonalý je Tanaka Koki v roli Sasakiho pochlebovače a obdivovatele Kazua, obzvláště jeho hysterické záchvaty a snaha pomáhat svému šéfovi jak jen to jde. A nakonec jsem si nechala svého MBMH miláčka (bohužel však měl chudinka jen menší vedlejší roli), Ryuuyu (např. Shittaka v Nobuta wo produce – byl to ten zrzavý chlapeček, který se štítil poblitých prstíků), coby nafoukaného zbabělého delikventa Hoshina (je to takový můj malý, soukromý, trochu vylepšený a vyměklý Draco Malfoy, no ^_^).

Další herci jsou tak ptom hlavně do počtu nebo na parádu (Agaraki Yui jako kawai hlavní hrdinka.)

My boss my hero je bezesporu jedno z mých nejoblíbenější doramas. Má zápletku, příběh, akci, sympatické hrdiny, pěknou myšlenku (užívejte si, dokud jste na střední, děti, pak to s váma půjde od desíti k pěti) a žádné nechutné romantické výlevy a společné odchody ruku v ruce do západu slunce. Smála jsem se u něj a kupodivu ne kvůli tomu, že by bylo uboze trapné, ale proto, že bylo zkrátka a dobře vtipné. Sice nic světoborného, ale nenáročná dobrá zábava jako vyšitá. Hodnotím na 80 ‰... ne, vlastně 80 %, chacha. Až budete mít nějaký ten volný čas, určitě se zkuste podívat.

33 otázek pro autory - I.

Dotazník pro autory Death notu,
Tsugumi Ohbu a Takeshi Obatu. Pozor, článek obsahuje těžké spoilery! Zdroj

 

1. Prosím, řekněte nám, které
jsou vaše 3 nejoblíbenější lidské charaktery a proč.



Ohba



1. L. Protože kromě Raita je to
nejlépe vykreslený charakter.


2. Mikami Teru. Protože kromě
Raita je to druhý nejlépe vykreslený charakter.


3. Yagami Souichirou. Protože
kromě Raita je to třetí... atakdále.


Obata


1. L. Miluju všechno od jeho
vzhledu k osobnosti. Nikdy dřív jsem tak podivný charakter nevytvořil a on
k této sérii perfektně pasuje. Moc jsem se bavil, když jsem ho kreslil.


2. Yagami Raito. Nemám ho ani tak
rád, ale byl jsem šťastný, že do klukovského časopisu můžu kreslit takového
zloducha.


3. Safari. Mám rád tyhle staré
komorníky a myslím, že skrýval nevídané schopnosti.

 

2. Řekněte nám, kdo je váš
oblíbený shinigami a proč.



Ohba



Ryuk. Protože kdybych řekl, že
mám raději jiného, Ryuk by ztratil tvář. *smích*


Obata



Rem. Protože má, navzdory tomu,
že je shinigami, dobré srdce.

 

3. Jaké jsou vaše tři
nejoblíbenější scény a proč?



Ohba



1. Kapitola 19, „Výsměch“, „Já
jsem L.“ scéna. Tahle scéna mě nadchla úplně nejvíc.


2. Kapitola 58, „Mysl“, eLova
smrt. Tři dny jsem z toho šoku nemohl jíst.


3. Kapitola 107, „Opona padá“,
Raitova smrt. Dokonce i když jsem věděl, že jeho čas konečně nadešel, bylo to
nakreslené mnohem nádherněji, než jsem čekal.


Obata



1. Kapitola 19, „Výsměch“, kde se
Raito a L setkávají, protože jsem si nedovedl představit, že se mu L takhle
upřímně ukáže.


2. Kapitola 58, „Mysl“, kde L
umírá. Byl jsem pořádně rozhozený, že musím kreslit smrt postavy, kterou mám
rád.


3. Kapitola 108, „Konec“,
poslední scéna s modlící se dívkou. Chtěl jsem na konci nakreslit něco
krásného.

 

4. Jaká je vaše oblíbená fráze
a proč?



Ohba



Kapitola 14, „Pokušení“, Raitovo
„Protože já jsem Kira.“ V duchu jsem na něj křičel: „Neříkej to!“, ale
právě tohle se mi na tom líbilo.


Obata



Kapitola 19, „Výsměch“, eLovo „Já
jsem L.“ Nemohl jsem věřit, že to opravdu řekl.

 

5. Povězte nám, jaký je váš
oblíbený trik a proč?



Ohba


Kapitola 4 „Elektrický obvod“,
kde Raito skrývá zápisník a z kapitoly 16, „Čím červenější, tím lepší“, kde
používá trik s klikou a tuhou do tužky, aby zjistil, jestli byl někdo
v jeho pokoji. Zvláště na šuplík nikdy nezapomenu, protože jsem se dlouho
namáhal, než jsem to vymyslel a oba případy, i když jsem u nich prožil těžké
chvíle, byly zábavné, protože Raito zacházel do extrémů.


Obata



Kapitola 2, „L“, kde L použil
Linda L. Tailora, aby zjistil, že Kira je v regionu Kantou. Touhle scénou
začal být Death note opravdu zajímavý. Také to byla dobrá ukázka eLovy
nemilosrdnosti.

 

6. Která postava byla
nejsložitější na napsání/nakreslení?



Ohba



Matt, protože ani já nevím, co
byl vlastně za člověka.


Obata



Misa, protože jsem nechápal její
postoj a vůli udělat cokoliv pro člověka, kterého miluje.

 

7. Která scéna nebo vývoj vám
během tvoření působily problémy?



Ohba



Přechod z kapitoly 59,
„Nula“ na kapitolu 60, „Únos“. Bylo těžké stanovit nové uspořádání za tak
krátkou dobu. Také bylo složité kontrolovat chod příběhu poté, co bylo
rozhodnuto, že série musí skončit kapitolou 108.


Obata



Spíše než velkolepé scény se
světelnými efekty to byl rozhovor a Raitův měnící se výraz ve skladišti YB (to
mi dělalo problémy). Také Raito, který ztratil vzpomínky na Death Note, byl
složitý.

 

8. Který z charakterů si
myslíte, že je nechytřejší. Prosím, odpovězte podle vlastního úsudku.



Ohba



L. Musí být, už jen kvůli
uspořádání mangy. *smích*


Obata



Near. Protože nehraje fér.

 

9. Kdo si myslíte, že je
nejďábelštější charakter? Prosím, odpovězte podle vlastního úsudku.



Ohba



Rodd Los, mafiánský boss, se
kterým byl Mello. Byl to šéf mafie, takže musel být pořádně zlý.


Obata



… Nevím.

 

10. Kdo si myslíte, že je
nejpůsobivější ze všech postav? Prosím, odpovězte podle vlastního úsudku.



Ohba



Yagami Sachiko a Sayu, protože
k jejich postavám necítíte žádnou zlost ani nejistotu, co jsou vlastně
zač.


Obata



Yagami Souichirou.

 

11. Kdo si myslíte, že je
nejpolitováníhodnější ze všech postav?



Ohba



Rodina Yagami. Raitův život byl
zničen, když vzal Death note a Souichirou byl zabit při konání povinnosti.
Sachiko a Sayu, které zůstaly, jsou také politováníhodné.


Obata



Celá Yagami rodina.

33 otázek pro autory - II.

12. Co je nejlepším prodejním
artiklem na Death notu?



Ohba



„Člověk, jehož jméno je zapsáno
do tohoto zápisníku, zemře.“


Obata



Nepředvídatelnost

 

13. Prozraďte nám pracovní
plán, podle něhož jste se při tvorbě řídili.



Ohba



Protože vycházela jedna kapitola
týdně, systém je: 5 dní na vymýšlení, 1 den a hrubou kresbu a vyčištění. Ještě
ten den jsem to poslal managerovi, takže poslední den zůstal na rychlou
korekturu.


Obata



Rozvržení příběhu, okének a hrubé
náčrty – 1 den. Další hrubé náčrty a skicy – 1 den. Kresba s asistenty – 4
dny. Poslední detaily a dodělávky – 1 den. To je týdenní plán, pokud tam jsou vybarvené
stránky, zabere to další den nebo dva, takže plán se mění.

 

14. Máte vždy pevný pracovní
rozvrh nebo se mění v závislosti na vaší náladě?



Ohba



Byly časy, kdy jsem kapitolu
dokončil za 3 nebo 4 dny, jindy mi to trvalo třeba měsíc.


Obata



Je pevný, mění se jen když mám
barevné stránky.

 

15. Měli jste v průběhu
série nějaké zvláštní vlastní pravidla nebo nápady?



Ohba



Dát do každé kapitoly něco
veselého, i kdyby to nakonec vystřihli. Používat zajímavé nápady okamžitě a nešetřit
si je na později.


Obata



Dodržovat termíny a kreslit jak
nejlépe umím.

 

16. Bylo něco, bez čeho jste
se při práci neobešli?



Ohba



Tužka a guma. Jinak nic
zvláštního.


Obata



Káva, bez které nevydržím, i když
občas vynechávám jídlo. Hudba, když kreslím barevné stránky. Křeslo Aeron. DVD
s filmy.

 

17. Bylo při tvoření něco, co
vám pomáhalo nebo vás stimulovalo?



Ohba



Nejvíc mi pomáhaly managerovy
názory. Také mě nakopávala skutečnost, že série se stala mnohem populárnější,
než jsem čekal.


Obata



Módní časopisy, které nabízely
oblečení našich postav. Knihy s doplňky, ze kterých jsem čerpal inspiraci
pro kresbu shinigami a ostatních.

 

18. Věděli jste o čtenářských
internetových čtenářských teoriích ohledně zápletky? Co jste si o nich
mysleli?



Ohba



Bylo mi řečeno, že na internetu
toho je hodně, ale nikdy jsem neměl čas se na to podívat a nechtěl jsem dostat
šok, takže jsem odmítal to číst. Nicméně jsem rád, že fanoušci o sérii
diskutují, ať už je to jakoukoliv formou.


Obata



Já s internetem moc
nekamarádím, ale jsem rád, že lidé této sérii věnují tolik pozornosti.

 

19. Jak jste psali autorské
komentáře ke komiksu?



Ohba



Tohle jsem nenáviděl ze všeho
nejvíc, takže jsem vždycky něco splácal těsně před uzávěrkou. Omlouvám se.


Obata



V tomhle jsem hrozný a vážně
jsem to nechtěl dělat. Občas jsem něco napsal, podle nálady. Myslím, že jediné
mé komentáře byly ve volume 2 a 12.

 

20. Prosím řekněte nám, jakou
mangu a žánr máte rádi.



Ohba



Mám rád Death note. A jako žánr
něco vtipného.


Obata



Mám rád „Ushio no Tora“ od Fujity
Kazuhira a temné one-shoty Takashi Yousukeho.


 

21. Proč jste chtěli být mangaky?
V kolika letech jste se tak rozhodli?



Ohba



Navedl mě kamarád, když mi bylo
18.


Obata


Asi druhým rokem na střední škole
jsem začal uvažovat, že bych chtěl kreslením zobrazovat život.


33 otázek pro autory III.

22. Čím jste chtěli být jako děti?


Ohba



Gymnastou.


Obata



Tvůrcem něčeho.


 

23. Který autor vás ovlivnil nebo koho
respektujete?



Ohba



Managera, i když to není autor.
Vždycky všechno okomentoval takovým stylem, že jsem se musel nechat ovlivnit.
*smích* Opravdu ho hodně respektuji.


Obata



Umezo Kazuu. A série, která mě
ovlivnila byl „Cyborg 009“ od Ishimori Shoutara.


 

24.
Je nějaký autor z Weekly Jump, kterému pravidelně věnujete pozornost?



Ohba



Věnuji pozornost všem. Kdybych si
měl vybrat jednoho, byl by to Dai Amon, který se ve svých vtipech často
odvolává na Death note.


Obata



Všichni WJ autoři.


 

25. Co pro vás znamenají čtenáři?


Ohba



Také jsem byl kdysi čtenář, jsou
pro mě důležití jako vzduch na dýchání.


Obata



Jsou mojí oporou.


 

26. Kterému z Death note
charakterů se nejvíce podobáte?


Ohba


Jsem jako Near, protože
z domu vylezu jen výjimečně a jako Raito, protože mi jdou studia.


Obata



Matsudovi.


 

27. Máte kromě mangy nějaké další koníčky?


Ohba



Zaprvé, manga není koníček.
*smích* Ale rád chodím do zverimexů a koukám na malá rozkošná zvířátka.


Obata



Auta a motorky.

 

28.
O co se v poslední době nejvíc zajímáte?



Ohba



Hrozně se těším na film Death
note: Last name. Také se zajímám o wagashi (japonské cukroví).


Obata



Cestování.


 

29. Co byla první věc, kterou jste
udělali po dokončení Death notu?



Ohba


Nemyslím, že jsem udělal něco
zvláštního. Omlouvám se.


Obata



Podíval jsem se na všechna DVD,
která jsem chtěl vidět.


 

30. Z jakého důvodu podle vás
získal Death note tolik příznivců?



Ohba



Možná proto, že se liší od
klasických „Jump“ příběhů a je kreslen smrtelně vážně a realisticky.


Obata



Protože i když na první pohled
nevypadá jako příběh do Jumpu, ve skutečnosti se do Jumpu velmi hodí. Asi.


 

31. Co si myslíte o tom, že se série
rozšířila i do dalších oblastí, jako jsou filmy, anime, novely, knihy,
atd…



Ohba



Hrozně moc děkuju. Jsem vděčný
všem lidem, kteří se do toho zapojili.


Obata



Na všechny se strašní těším. Jsem
za to moc rád.


 

32. Jakého žánru bude vaše další
manga?



Ohba


Extrémně zdraví prospěšná
sportovní série nebo nějaká fantasy (ale pochybuju, že k tomu nakonec
dojde).


Obata


Buď něco z kompletně
vymyšleného světa nebo ze zcela obyčejného světa.


 

33. Vzkažte něco čtenářům.


Ohba


Všem lidem, kteří Death note
četli a zvláště těm, kteří ho dočetli až do konce, děkuji.


Obata


Série může být interpretována
mnohými způsoby, tak se podívejte i na filmy a anime.