“Neříkej mi, že tě také zajímají chlapečci.“
“Ne. Ale možná mě zajímá, co zajímá ty, které zajímají chlapečci.“
Není tajemstvím, že po vzrušujícím zátahu na Ikedayu se Shinsengumi opět začali trochu nudit. A znudění vojáci neznamenají nic jiného než problémy. Nejenže v mužstvu klesá morálka, navíc ti prevíti začínají hledat, čím by se zabavili. A dopadne to tak,že se slušný člověk ve sprše bojí sehnout pro mýdlo.
Když se na konkurs na nové členy Shinsengumi přihlásí Kano Sozaburo, mladík s nádhernými vlasy, dokonalými rty, bílou pletí a poněkud zmrtvělýma tmavýma očima, vypadající spíše jako dívka než chlapec, není se čemu divit, že nejen řadoví vojáci, ale i starší a vážení samurajové nestíhají utírat sliny. A protože ještě navíc Kano umí i trochu šermovat, okamžitě se stává členem skupiny.
Jenže s chlapcem to nebude tak jednoduché, jak se zprvu zdá. Netrvá dlouho a v celém mužstvu byste těžko hledali člověka, který by se nesnažil Kana dostat do postele. (Kano samozřejmě také projevuje jisté homosexuální sklony, ale více než dvěma dávat nezvládá.). A tak se stane, že chlapi na sebe vrhají žárlivé a závistivé pohledy a co víc, dokonce se mezi sebou začínají vraždit. Muhahaha! A Kano, ať se tváří naivně jak chce, v tom asi taky nebude tak úplně nevinně. Za jeho lhostejnýma očima se skrývá cosi znepokojivého. Správně, děti, nevěřte ničemu, co je krásné.
Ach, už se těším na všechny pobouřené komentáře, že teplouši jsou hnus. Já se naopak bez uzardění přiznám, že tenhle film jsem si původně stáhla jen proto, že jsem byla zvědavá na nějakou tu homo akci. Homo akce se téměř nekonala, přesto jsem nebyla zklamaná. Právě naopak.
Gohatto není celistvý příběh, je to spíše mozaika krátkých epizod a situací, prokládaných (jak už to v japonských filmech bývá), psanými postřehy a komentáři vypravěče. Film je pomalý a prakticky nic se v něm nestane. I přes absenci děje jsem se však ani na chvíli nenudila, protože film má v sobě cosi zvláštního, znepokojivého, co vás udržuje v napě, i když víte, že nemáte proč být najatí. Pokud během té hodiny a půl stopáže nezjistíte, jaký žánr vlastně sledujete, jistě v tom nejste sami. Gohatto začíná jako čistě samurajský snímek, slibující, že se v něm bude hlavně kostit, netrvá ale dlouho a mění se ve slušné milostné drama, ke konci dostává spíš detektivní nádech. Najdou se tu situace, kterým se od srdce zasmějete, protože ani suchému humoru se Gohatto nevyhýbá.
Teď si říkáte: Aha, slátanina o teplých samurajích, kde se nic neděje. Musím říct, že v jistém slova smyslu máte pravdu. Teď si ale povíme něco o tom, kdo vůbec ve filmu hraje a jak. Jsou to právě herci, kteří dávají snímku úplně jiný rozměr. Ryuhei Matsuda, představitel Kana Sozabura, vypadá jako porcelánová panenka i v civilu, takže s trochou makeupu a správným nasvícením je naprosto k neuvěření. I když mu lehce mrtvolný a neemociální charakter jeho hrdiny prakticky zakazuje výrazněji se herecky projevit, pouhá jeho přítomnost vás nutí přemýšlet nad tím, co je ten chlapec vlastně zač. Proč se přihlásil k Shinsengumi? Na co asi myslí? Dělá mu nebývalý zájem o jeho osobu dobře nebo ne? A co se skrývá za jeho lhostejnýma očima?
Asi nejslavnější z herců je Takeshi Kitano (Zatoichi, Battle Royale) v roli rozumného velitele Shinsengumi, Hijikaty Toshiza. Kdyby nic jiného, tak už jen jeho přítomnost dává znát, že film rozhodně za něco stojí.
Kdo nejvíce oslovil mně osobně, byl Masa Tommies jako špion Yamazaki. Tento herec má zcela jedinečné charisma, nedokázala jsem z něj ani na vteřinu odtrhnout oči. Starší pán u mě dokonce strčil do kapsy i androgyna Ryuheie Matsudu a to se vůbec netajím slabostí pro bishíky. No jo, někdy je takové charisma škaredého zjizveného starce lepší než bishík ^_^
A jako poslední tu je Shinji Takeda (LoveDeath) jako mladý kapitán Okita Soji, který ztvárnil Okitu přesně tak, jak jsem si jej vždycky představovala. Mladý, veselý a bezstarostný chlapík, ale ne zženštilý a jako jeden z mála ve filmu kdo není homosexuál. V průběhu filmu se moc neprojevuje, až na konci zjistíme, že jeho úloha byla větší, než se zdálo.
Gohatto je bezesporu zvláštní film. Je to podivná směs žánrů a vyprávěcích postupů, okořeněná nezvyklým tématem, zajímavým pohledem na japonskou kulturu a uvažování, skvělými herci, několika hezkými souboji a jednou extra krvavou popravou. Pokud nemáte vyloženě odpor k zobrazování mužské homosexuality a nevadí vám trocha koukání na hezký, pomalý film, kde nic nevybuchuje, nikdo neběhá po stropech a kde se nevyskytuje žádný avenger, který se všem pomstí a všechny zachrání, Gohatto by se vám mohlo líbit.
P. S: Jestli máte strach, že by vám sledování filmu o přítulných samurajích mohlo způsobit újmu na zdraví, nebojte se, není to zase taková hrůza. Je tam jen jedna kratičká erotická scéna a to se při ní navíc Sozaburo tváří tak „nadšeně“, že to asi stejně nebylo nic extra. Vymalovat nebo nevymalovat? ^_^
0 komentářů:
Okomentovat