Sukisyo - Sorův deník, zápis 7.


POZOR! Následující článek může obsahovat spoilery, vulgarismy, homosexuální lásku a další radioaktivní materiál. Čtěte jen na vlastní nebezpečí!


„Milý deníčku, dneska to začalo pěkně zvostra. Ráno jsem si poněkud ztěžka sedal a podle toho, jak se tvářil Sunao, mu taky nebylo zrovna do skoku. Yoru a Ran si to nejspíš zase rozdávali celou noc, prasata nadržený! Ne že bych si chtěl stěžovat, já si z toho naštěstí houby pamatuju, ale Sunao je vždycky při vědomí, i když jeho tělo ovládá Ran, ten to měl chudák všecko hezky z první ruky, ale už o tom raději nebudu mluvit, protože se mi trošililinku zvedá ventil. Ach, kde je mé nevinné mládí! No, kde by bylo, v prdeli. Mno, přejděme k věci. Ani jsme se nestihli nasnídat, když za náma přiběhl Matsuri, všechny vši na toho chlapa!, s tím, že pro nás má novej úkol. Nestihli jsme zdrhnout. On sice Matsuri vypadá jako teplá baba, ale je až moc mrštnej, když dojde na věc. Prostě nás odchytl a my nemohli nic dělat. Měl na palici nějakého plyšáka, že by se už definitivně zcvoknul? To bych asi chtěl moc… Navíc po nás chtěl, abysme se přidali k nějakýmu pitomýmu veslařskýmu klubu, že prej budou školní závody, koho to sakra zajímaj nějaký podělaný závody? Couvnout se nedalo. Matsuri nás vzal na jejich trénink a tam jsem zjistil, že je to další banda namakanejch buzíků, co se mezi sebou furt mlátí a dokazujou si svaly a bůhví, co spolu dělaj ve sprše. Takže Matsuri chce nás dva, sexy štíhlé chlapce, nalifrovat mezi tuhle bandu uprděnejch goril? Tak to beru roha.

Roha jsem nevzal. Gorily odchytly Sunaa a začali mu namáčet tu jeho roztomilou hlavinku… teda tu jeho dutou palici do misky s vodou. Kluk začal vřískat, že prej neumí plavat a že se bojí vody. Gorily se začaly chovat násilnicky a Sunaoník mezi nima vypadal tak ztraceně, že jsem nemohl… ale kuš! Táhněte, nepravé myšlenky hříšné! Prostě jsem chlap, ne? Chlap nedovolí, aby ostatní chlapi mlátili slabšího, ať je to kdokoliv! To, že má Sunao tak dlouhé, růžové a hedvábné vlasy, tak sametovou pleť a tak jiskřivé, nevinné oči, s tím přece nemá vůbec nic společného, ne? NE? Tak či tak, byla to past, jak mě dostat do klubu a já debil samozřejmě všechno sežral i s navijákem. Když ne Sunao, tak ty! Tak sem šel. Nutili mě běhat. Nutili mě šplhat. Nutili mě lokat vodu! A když jsem byl konečně mrtvej, oživili mě a řekli, že jsem složil vstupní zkoušky a že s nima můžu veslovat. Hovada zasraný! Tohle ti nedaruju, světe!

Do pokoje jsem se po tomhle tělocviku sotva doplazil. Sunao se vůbec nechoval jako zachráněná princezna a ještě byl drzej, spratek. Tak já na tebe kašlu! Tohle fakt nemám zapotřebí. Chystal jsem se do hajan, takže jsem shodil košili, když jsem si všiml, že na mě Sunao nábožně zírá! Žeby přece?!?!?! Trochu jsem zatáhl břicho, nahodil sval a trochu se natočil, protože z profilu vypadám nejlíp, ale možná jsem to přehnal nebo to už bylo na Sunaa moc (hehe), protože sebou plácl do postele a víceméně mi sdělil, že se mnou nechce nic mít. No však! Jako já bych s tebou něco mít chtěl, ty hajzlíku růžová. Sunao se ale stejně choval divně. Sotva si myslel, že už spím, vylítl z pokoje jako raketa a byl fuč. No tuž co. Já se za tebou honit nebudu, jestli ti šlo o tohle! A šel jsem spát.

Druhej den jsem nachytal Shinichiro a Nanamiho samotný na ošetřovně. Ještě, že jsem se tam objevil, jinak by určitě došlo k nepravostem. Na ošetřovně je na to postelí dost.

Večer jsem se zasejc pohádal se svým spolubydlícím, kterého už nehodlám oslovovat jménem, ale uvnitř mě fakt sralo, že je na mě Sunaoníček naštvanej. Já vím, že on to jen tak dělá, protože má růžový vlasy a vypadá skoro jako holka, takže si to chce trochu kompenzovat tím, že bude hrát chladnýho netýkavýho borce, ale to se nemůže alespoň ke mně chovat trochu vřeleji? … Že bych si dal pár facek a studenou sprchu?

Sotva jsem přimhouřil oči, Sunao byl zase v luftu. Tentokrát jsem byl ale připravenej. Popadl jsem svoji černou mikinku (nemůžu přece běhat venku se svým obnaženým mužným hrudníkem ve škole plné teploušů) a běžel za ním, ale Sunao je chytrej chlapík a připravil si do cesty křižovatku. Na to jsem připravenej nebyl. Sakra. Tak jsem se rozhodl, že když už jsem venku, půjdu trochu šmírovat Nanamiho a Shinichira, třeba se něco přiučím. Mám trochu nedostatky v biologii.

Bohužel jsem ty dva v nejlepším nezastihl. A ještě jsem se prozradil, debil! Naštěstí si ti dva moji pozdní návštěvu blbě vyložili, natáhli mě dovnitř a začali mi vařit čaj a vysvětlovat nějaký ptákoviny o mně a o Sunaovi, kterým jsem ani za mák nerozuměl, ale protože jsem ze sebe nechtěl dělat ještě většího debila, tak jsem se tvářil neutrálně a občas dělal takový to „ehem“ a „uhum“ a „cože?“ nebo „to jako myslíte vážně?“, aby to vypadalo, že je aspoň trochu chápu. Naletěli mi na to. A pak kdo je tady blbej, aha?

Když jsem se vracel na ubytovnu, všiml jsem si, že se v bazénu svítí. Jukl jsem se dovnitř – no jasně, že mě to nenapadlo dřív? Sunao se poflakoval kolem okraje, čučel do vody jak bacil do lékárny, na sobě jenom takový sexy trenclíky a měl takovej štíhlej hrudníček a uzounký ručičky… no, prostě jsem na něho čuměl jak teplouš, dokud kluk nehodil placáka do vody, adoprdeledoprdeledoprdeledoprdeledoprdele, vždyť ten blbec neumí plavat! Radši jsem omdlel. Yoru se o to postará.

Když jsem se probral, bylo už po všem. Yoru se o to postaral. Určitě si to všechno vysvětlili, proč se Sunao snažil utopit a jsem si jist, že k tomu měl opravdu těžký psychologický důvod, ale trochu se stydím za to, že mě to vůbec, ale vůbec nezajímá a jediný, na co dokážu myslet je, že Yoru určitě Sunaovi dával dejchání z úst do úst… z úst do úst… z úst do úst… IÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚ! Tak dobře. Jdu si dát ještě jednu studenou sprchu.“




0 komentářů:

Okomentovat