Twisted fairytales

Povídám jí: „Ty čubko všivá, hodláš ještě někdy napsat další část mýho světově proslulýho a nekompromisně voblíbenýho supr čupr deníčku?“

A vona na to: „Ne.“

A já: „Mám tě donutit?“

A vona: „Jo.“

Tak jsem ji pozval na zmrzlinu.

Kam až může dojít zoufalství. V našem anime fakt daleko, to mi věřte. Zaprvé prvních deset minut trapně nostalgické ukázky a flashbacky z minulého dílu, které by nedojaly ani profesionální plačku. Tenhle díl byl ještě pitomější než ten minulej a to jsem si myslel, že tomu minulýmu se jen tak něco nevyrovná. Konečně se mi podařilo přelízt ten ostnatej plot, co jsem si naňho stežoval v minule. Podařilo se mi to bez úhony, hehehe. Sunao byl přivázanej v takovým velikým skleníku plným dynamitovejch růží, jak se ukázalo posléze. Připoutali ho k židli a měl na sobě jen noční košili a nožky pěkně od sebe a… hm, byl tam s ním i Byakuya. Tak jsem se nasral, protože jsem si představil, co se asi dělo před mým super hrdinským vpádem na scénu a dal jsem mu tak přes hubu, že mě ještě teď bolí ruka. Uvažuju, jestli bych ho mohl zažalovat za bolestné. No, vlastně ne, protože pak chcípl, ale o tom až později. Takže chemikáře jsem zpacifikoval a hupl jsem na růžovovlasého zmetka, když v tom se tam objevil nějaký další parchant, evidentně hlavní záporák. Lidi, to ste měli vidět! Kdo neviděl jeho účes, neuvěří!! Takový tři drápy měl místo ofiny. Myslel jsem, že se poseru smíchem. Sunao se mi později svěřil, že ho ty pařáty místo vlasů taky těžce iritovaly a že se mu je pokusil sestříhnout nůžkami na růže – to bylo ještě předtím, než jsem podnikl svůj mega hrdinský nástup na scénu. Záporák měl blbý kydy, jenže, jak se ukázalo, když jsem si přečetl scénář, já měl kydy ještě blbější. Já už ani nevím, byl to nějakej patetickej proslov o lásce nebo co… prostě trapas. Asi v půlce toho mega dojemného výstupu jsem si uvědomil, jakej honorář za tuhle roli dostávám a že mi to veřejný ztrapňování vůbec nevynahradí. Tak jsem dostal takovej hystericko-epileptickej záchvat, že ste to nečuli. No a pak mě to celé nějak přestalo bavit a rozhodl jsem se, že půjdu dom. Záporák Tři Pařáty V Ofině jako že ne a zapálil svoje dynamitové růže, které začly vybuchovat. Huh, tak to už je totální úpadek. Povídám: „Nao, valíme.“ Tak jsme šli. Ovšem nebylo by to to správné drámo, kdyby ten růžovovlasej šmatlák zas nehodil rybu. Tak já že mu pomůžu, ono víte, Sunao je uke a po jistých akcích se mu dost blbě chodí, ale najednou mi cestu zastoupil Tři Pařáty a prý ať se na Naa vykašlu a valím sám. „Tak to si naser,“ povídal jsem mu, ukázal jsem mu fakáče, sebral jsem Naa a odkráčel. Záporák Tři Pařáty a jeho synátor Byakuya Chemikář z toho byli tak dojebaní, že ani nepípli a v tom baráku uhořeli. To je skvělé, až to dohoří, rozhrabem popel a ještě bude na večeři pečínka.

No a to je asi tak všechno. Šťastní jsme dorazili domů, zjistili jsme, že Matsuri Zlatovláska má novej účes a pak byl konec. Jo a lidi, jestli jste někdo pochopili, jakej byl smysl týhle anime, tak mi to prosím sdělte. Já su z toho furt nějaké zmetěné. Páčko, váš Sořík.