Mai Hime

Pokud uvidíte na obloze zlověstnou rudou hvězdu, která se každým dnem přibližuje k měsíci a o které navíc nikdo z vašeho okolí nemá ani tušení, jste až po krk v pěkném průšvihu. Co si tím dělat? Nic. Jen se musíte začít snažit – snažit, abyste přežili.

Tokiha Mai je 15letá středoškolačka (překvapivě), je krásná a hodná (překvapivě) a v duchu už slyší neodbytné tik tak, protože zatím se jí ještě nepoštěstilo uzmout polibek opačného pohlaví (překvapivě). Kromě toho má čas úplně na všechno (překvapivě). Přestoupila na novou školu, stará se o mladšího bratříčka slabého na srdce a o „momentálně zaostalou“ nesoběstačnou kamarádku Mikoto, ve volných chvílích chodí asi do pěti zaměstnání, aby tu verbež uživila a vydělala na bráchovu operaci a ještě se zvládne zamotat do milostného čtyřúhelníku (překvapivě). Trpí větším mateřským komplexem než Matka Tereza, umí výborně vařit a má opravdu, ale opravdu velká prsa. Každá babička by se v ten okamžik rozplynula, jaká je ta Mai šikovná děvucha. Jenže tohle zdaleka ještě není všechno. Tokiha Mai totiž na obloze vidí krajně podezřelou rudou hvězdu a čas od času se v její blízkosti stane něco, co bychom velice těžko vysvětlovali pomocí logiky.

Vysvětlení na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat, když na jejího brášku v lese zaútočí démon a Mai ke svému vlastnímu překvapení vyvolá mecha fénixe, který ji nejenže na slovo poslechne, ale navíc démonického nepřítele společně s polovinou místního lesního ekosystému spálí na prach.

Mai se dozvídá, že je tzv. HiME, tzn. dívka, která nejenže vidí tajemnou hvězdu, ale navíc je jejím údělem chránit svět před tzv. Oufany, démony z jiného světa (překvapivě). V tom jí pomáhá tzv. Dítě, obří mechanické zvíře s neuvěřitelnou mocí. Takových HiME je celkem 12 (a všechny jsou to spolužačky nebo obyvatelky přilehlého městečka, překvapivě), jenže ne všechny se do svého úkolu hrnou zrovna nadšeně. A Mai už zkrátka na něco takového, jako je záchrana světa prostě nemá čas! Jenže… Oufani zabíjejí lidi a kdyby jenom to! Jak se ukáže, milí Oufánci (ťuťuňuňu) byli jen rozehřívací kolo. Skutečným úkolem HiME je totiž bojovat mezi sebou, protože rudá hvězda nese světu zkázu a zabránit jí v tom může jen nejsilnější HiME, poslední, která zůstane naživu. Dívky se tomu mohou bránit jak chtějí, ale bojovat stejně musí – protože když je HiME poražena, neumírá ona, nýbrž její Dítě a také zdroj její moci – osoba, kterou ze všeho nejvíc milovala.

Průměrné dlouhé, 26dílné anime mi obvykle zaberou až několik měsíců, než je shlédnu od začátku do konce, protože mě většinou v půlce přestanou bavit, začnu se dívat na něco jiného nebo zkrátka není čas, však to znáte. To však není případ Mai HiME, kterou jsem, světě div se, celičkou vstřebala za dva dny. A vlastně ani nevím proč. Z předchozího textu je jasné, že Mai HiME ani zdaleka nesplňuje parametry originálního či převratného díla. Drží se dějové linie, kterou nám každoročně japonští autoři servírují ve smrtelných dávkách – dívka, která to neměla v životě lehké, zachrání svět a najde si chlapce, to je osa, které se Mai HiME možná nedrží tak pevně, jako hovno trenek, ale rozhodně od ní nijak daleko nezabíhá. Proč je tedy Mai HiME tak oblíbená? Snad kvůli své univerzálnosti. V Mai HiME si přijdou na své milovníci romantiky, lidé, kteří ujíždějí na školních komediích a fórech založených na bílých kalhotkách, akční maniaci i temní uctívači ponurých záběrů na zdrcené děvče v dešti. Zpočátku nastavená lajna lehké školní komedie se záhy změní v nabušenou depresi, kde vám otázky typu „Jak se to mohlo takhle zkazit?“ nepomůžou. A to nemluvím o hudebním doprovodu, který vás chytne za srdce a delší dobu nepustí. Zvláště „bojová“ skladba patří bez nadsázky k těm nejlepším, které jsem kdy v anime slyšela a píseň, kterou zpívala falešná HiME, první záporná hrdinka, mi ještě hodně dlouho zněla v hlavě. Na soundtracku se tady zkrátka nešetřilo.

Další z věcí, kterou je Mai HiME charakteristická, je dějový spád. Tím mám na mysli, že nikdo tu zbytečně nic nevysvětluje. Bohudík. Spousta věcí tu zůstává otevřená a nedořešená, otázky, které byly nakousnuty, nakousnutými také zůstanou, ale osobně to nepovažuju za vadu na kráse, protože neznám nic horšího, než desetiminutové podrobné vysvětlení, proč „ta zatracená organizace XF chce získat mozek dívky A, voperovat ho do hlavy dívky C a tím ovládnout mentální funkce dívky C, což by umožnilo dívce D, aby společně s dívkou E zničila svět, ale zároveň tím zachránila komunitu ohrožených říčních bobrů na Jupiteru“. Opravdu nenávidím zbytečné, zdlouhavé vysvětlování. Bolí mě z toho hlava. Tak jaké jsou zápory Mai HiME? Mě vadily dvě věci: 1) hlavní hrdinka, před kterou by i Mirka Dušínová vypadala jako ta nejposlednější sprostá děvka ze slumu (to nemohla aspoň jednou někoho zmlátit a tvářit se, že jí to udělalo radost? Nemohla aspoň jednou vykopnout protivně otravnou Mikoto z bytu? Nemohla aspoň jednou udělat něco lidského, slabého a necharakterního? Nemohla.) Tokiha Mai je zkrátka čestnější než průměrný politik a dobrotivější než víla Amálka. Zvykněte si a oblibte si někoho jiného. (Třeba hlavního bishíka Tateho, ten mi děsně připomínal Cowboye Spikea. ^^). No a druhá věc jsou některé souboje – useknuté v půli a když se kamera vrátí zpět, bojovníci se tváří, jako by se nic nestalo. Divné? V Mai HiME je to na denním pořádku. Škoda.

Pokud se chceme zabývat otázkou, zda Mai HiME doporučit nebo ne, pak je odpověď jednoznačná: Ano! V tomto seriálu si každý přijde na své – má svou romantiku i bojové scény, za které by se nemusel stydět akční trhák. Má skvělou hudbu. Budete se smát i brečet. Budete si říkat, že tohle už jste viděli stokrát, ale stejně se neodtrhnete. Mai HiME rozhodně není převratné dílko, nepřináší nic nového a má své chyby. Ale pořád vysoce převyšuje průměr, a nejen proto dávám 75 %, ale i proto, že na Mai HiME nějakou dobu nezapomenu.

0 komentářů:

Okomentovat