Shindo Shuichi má sen - stát se slavným zpěvákem stejně jako jeho zbožňovaný idol, Ryuichi Sakuma. A možná by ten sen nebyl tak nesplnitelný, kdyby se chlapec trochu snažil. Jeho manager Sakano-san se může samou snahou roztrhat, aby kapelu protlačil na veřejnost, je na pokraji fyzického i psychického zhroucení a pokusy o sebevraždu jsou u něj na denním pořádku, ovšem k čemu to je, když Shuichi na všechno zvysoka kašle a den před těžce vydupaným koncertem ještě nemá složenou ani jednu písničku? Být na místě pana Sakana, pokoušela bych se zavraždit spíš Shuichiho než sebe. Je večer před koncertem a Shuichi se může přetrhnout, aby napsal text k písničce, ale žádná můza se zrovna vůbec nevyskytuje v okolí, natož aby ještě rozdávala polibky. Přece jen však v tu chvíli zapracuje osud, respektive vítr, který Shuichimu vytrhne papírek z ruky a donese jej až k zvláštnímu plavovlasému muži, který si jej přečte. Názor? Shuichi je nula. Nemá na psaní textů absolutně žádný talent, jako zpěvák je totálně bez šance. Načež cizinec nadutě odchází. Jeho kritika je však jistě zasvěcená, protože jak se Shuichi dozví druhý den z televize, tajemný neznámý je slavný spisovatel románů pro ženy, Yuki Eiri. Samozřejmě Shuichimu nedá ten muž spát, je z toho láska na první pohled (zmínila jsem se už, že se jedná o shonen-ai?), bohužel, zatím jen ze Shuichiho strany. A chlapci se díky jeho až nechutné vlezlosti podaří vetřít se nejdřív do Yukiho blízkosti, posléze i do jeho bytu, postele atakdále atakdále. Nedá se říct, že by z toho Yuki měl nějak zvlášť radost, naopak se snaží Shuichiho odbývat (kdybych nebyla slušné a podivných slov ne tak zcela znalé děvče, napsala bych, že ho vyloženě fuckuje), jak jen to jde.
Je to jen chladná maska nebo Yuki Shuchiho skutečně nenávidí a nechává si ho u sebe jen proto, aby se po večerech nenudil? A jak to dopadne se Shuichiho slibně rozjetou kariérou, když se na obzoru objevují mraky v podobě konkurentů, schopných čehokoliv, aby se Bad Lucku (Shuichiho kapela) nadobro zbavili? Proč Yuki Eiri zapomněl na svou minulost? A podaří se Bad Lucku prodat milion alb s názvem "Gravitace" i přes všechny překážky, které leží v cestě?
Gravitation jsem viděla už před delší dobou, dá se tedy říct, že tuhle recenzi nepíšu v růžovém nadšení, jaké obvykle mívám tak den dva po dokoukání seriálu, kdy se říká, že "mě naprosto pohltil a je to to nejlepší, co jsem kdy v životě viděla". Ale i s tímto arkticky chladným odstupem musím říct, že Gravitation je skutečně jedním z nejlepších anime, se kterými jsem zatím měla tu čest.
Zaprvé je to komedie. Já jsem na komedie zatížená, protože nemusím už od začátku sledovat příběh s černým vědomím, že všichni na konci stejně umřou. (Stejně jsem to podezření měla i u Gravitation a s klidným svědomím si dovolím zaspoilovat, že tady nikdo umírat nebude, hurááá.) Humor je úžasně lehký, převážně tu najdeme neskutečnou sbírku gagů a koumických mimických výrazů, nicméně i to, co postavy vypouštějí z chlebáren, jsou doslova perly.
Ryuichi: "Tohma není vzteklej, je jen nešťastnej."
Noriko: "Cože?"
Ryuichi: "Třeba ho bolí bříško nebo tak něco."
Noriko: "A to jsem myslela, že řekl něco chytrého."
Mr. K: "Neřekl, nicméně může mít pravdu."
Jak vám jistě došlo z předchozího textu, jedná se o shinen-ai, ale i toho je zde podáno tak, že vám po pár dílech nepřijde nic přirozenějšího, než homosexuální vztah.
Můžu dát maximálně 100 %, ale počítejte se 110 a rychle si koukejte Gravitation sehnat, protože taková show se jen tak nevidí. ^__^
0 komentářů:
Okomentovat